VELKOCHOVY: Mluvit o Alici aneb ukázkový příklad bomorfizace
Série textů o velkochovech pohledem teoretiků, umělců a aktivistů NELIDÉ, LIDÉ, KLIMA, STROJE nahlíží velkochovy jako oblast spojenou primárně s etikou a právy zvířat, současně ale upozorňuje na skutečnost, že velkochovy jsou kapitalistickými mechanismy, výsledkem ekonomických a mocenských zájmů a tlaků, které zabíjení ve velkém umožňují a normalizují. Texty se pokoušejí pojmenovat síť aktérů, činitelů a vztahů, které se na velkochovech podílejí a představují je jako komplexní problém.
Série textů vychází paralelně s probíhající kampaní Konec doby klecové za ukončení klecových chovů na území EU. Kampaň Konec doby klecové je dlouhodobou celounijní kampaňí, která byla zahájena na podzim roku 2014 mezinárodní organizací Compassion in World Farming. V České republice ji zastřešuje Společnost pro zvířata a NESEHNUTÍ. Podrobné informace včetně mapy velkochovů v Česku najdete na stránkách hlavanahlave.cz.
PODEPIŠTE PETICI a pomozte tak změnit chov zvířat!
Autorkou osmého textu je Lucie Žeková.
Text Mluvit o Alici aneb ukázkový příklad bomorfizace vyšel v publikaci ,,Etnografie: Improvizace v teorii a terénní praxi“, kterou v roce 2014 vydalo Slon – Sociologické nakladatelství. Text byl napsán v roce 2013 jako jedna z kapitol knihy Etnografie: Improvizace v teorii a terénní praxi (Tereza Stöckelová, Yasar Abu Ghosh; eds.). Cílem textu je prozkoumat a destabilizovat antropocentismus etnografie coby metody zkoumání i textového žánru.
Lucie Žeková je kulturní antropoložka, která se zabývá mezidruhovou etnografií českého zemědělství.
Mluvit o Alici aneb ukázkový příklad bomorfizace
Lucie Žeková
Alice už porodila čtyři potomky, je zasloužilou matkou. Kromě toho je ale i zasloužilou pracovnicí v jednom z českých výrobních podniků. Je dobrá pracovnice a produkty, které vyrábí, jsou jedny z nejkvalitnějších. Za zásluhy v práci již obdržela několik diplomů a dokonce jeden pohár. Mezi kolegyněmi a spolupracovnicemi je jednou z nejlepších a těší se také velké přízni svého šéfa. Dostává stejnou odměnu jako její spolupracovnice, ale občas jí šéf přilepší. Podnik, ve kterém Alice pracuje, má mezi podniky svého zaměření velkou prestiž. Kromě toho, že produkuje kvalitní výrobek, má podnik i ocenění za to, jak citlivě a korektně zachází se svými zaměstnanci. Alicin podnik pečuje o blahobyt svých zaměstnanců podle přísných standardů, za což je mu státem udělován prestižní certifikát.
Budu vám nyní vyprávět o Alici a jejím pracovišti.
Kontext
S Alicí jsem se setkala během svého diplomního výzkumu ve výrobním průmyslu. Zkoumala jsem vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, sledovala hierarchii a dynamiku v rámci pracovních týmů, zaměřovala se na péči, kterou zaměstnavatelé věnují svým zaměstnancům (případně naopak). Podnik, v němž Alice pracuje, se vyznačuje extrémními požadavky na zaměstnancovy pracovní síly. Být zde zaměstnána znamená pro Alici věnovat celý svůj čas, tělo, osobní potřeby i tužby cílům, jež stanoví trh, zpracovatelé a zaměstnavatelé. Definice práce a zaměstnanosti zde nabývají překvapivých obsahů, velmi odlišných od našich současných evropských představ.
Neustálý pobyt Aliciných kolegyň na pracovišti zakládá nevšední vztahy mezi nadřízenými a podřízenými, vytváří zcela nečekané a nové požadavky na pracovní prostředí, péči o zaměstnance a redefinuje vztah pojmů produkce a reprodukce.
Jakkoli se bude Alicina situace (a její situovanost na pracovišti vůbec) jevit z níže uvedených skutečností jako podivná (v dnešní době odborů, kolektivních smluv, zaměstnaneckých benefitů, ba co víc, v době, kdy jedinci sami sebe pokládají za autonomní bytosti, určující míru své osobní angažovanosti – nejen – v zaměstnání), je její pracoviště všeobecně shledáváno jako dobré. Dokonce více než dobré.
K psaní kapitoly jsem přistupovala s úmyslem zpřístupnit čtenáři individuální geografii informátorky (Bear 2011: 297), na níž lze ukázat, v jakých kontextech a významech se na svém pracovišti nachází informátorka sama i jiné jí podobné. Mluvení o Alici má význam nesmírné šíře zejména tehdy, pokud zamýšlíme zviditelnit neviditelné osoby, které se nachází v naší současné evropské společnosti na žebříčku marginalizovatelnosti na jedné z vyšších příček. Tento text si klade za cíl (mimo jiné) konfrontovat čtenáře s realitou někoho, jehož činnost obvykle zůstává ve stínu (Bear 2011: 302).(…)
Celý text ke stažení ZDE:
