VELKOCHOVY: Výběžky téhož
Série textů o velkochovech pohledem teoretiků, umělců a aktivistů NELIDÉ, LIDÉ, KLIMA, STROJE nahlíží velkochovy jako oblast spojenou primárně s etikou a právy zvířat, současně ale upozorňuje na skutečnost, že velkochovy jsou kapitalistickými mechanismy, výsledkem ekonomických a mocenských zájmů a tlaků, které zabíjení ve velkém umožňují a normalizují. Texty se pokoušejí pojmenovat síť aktérů, činitelů a vztahů, které se na velkochovech podílejí a představují je jako komplexní problém.
Série textů vychází paralelně s probíhající kampaní Konec doby klecové za ukončení klecových chovů na území EU.
PODEPIŠTE PETICI a pomozte tak změnit chov zvířat!
Kampaň Konec doby klecové je dlouhodobou celounijní kampaňí, která byla zahájena na podzim roku 2014 mezinárodní organizací Compassion in World Farming. V České republice ji zastřešuje Společnost pro zvířata a NESEHNUTÍ.
Podrobné informace včetně mapy velkochovů v Česku najdete na stránkách hlavanahlave.cz
Autorem šestého textu je anonymní skupina. Tři ochránci zvířat, kteří dosud o velkochovech jen četli nebo o nich vedli rozhořčené debaty, se rozhodli jít se do takového místa podívat na vlastní oči a zažít ho na vlastní kůži. Co tam viděli a jak je to ovlivnilo? Tři lidé, tři způsoby vnímání, tři příběhy.
Výběžky téhož
anonymní skupina
Cesta jídla na stůl nebyla ještě nikdy zahalená v tak neproniknutelném oparu. V dnešní době je velmi obtížné nahlédnout do míst, kde jsou držena takzvaná užitková zvířata. Do velkochovů neboli zařízení pro intenzivní chov zvířat se běžný smrtelník nedostane. Běžný smrtelník po tom ani zrovna netouží. Snad tuší, že opar zakrývající svět živočišné výroby má svůj důvod, že rozostřuje obrysy nechutnosti a nelidských zločinů, které se ve jménu levných potravin páchají na živých, vnímajících bytostech. A ještě hlouběji v duši si možná uvědomuje, že lidé i zvířata jsou výběžky téhož života a že zlo a lhostejnost, jakým zvířata čelí a podléhají při průmyslové výrobě potravin, nemají příliš daleko od hromadných masakrů a genocid lidí lidmi.
Naše skupina už dlouho sbírala informace a fakta o velkochovech. Na leteckých mapách a v katastrech jsme pátrali po jejich přesných souřadnicích. Byli jsme rozhořčení a smutní z toho, co jsme zjistili. Mysleli jsme si, že už máme oči otevřené a nic nás nezaskočí. Ale když jsme viděli, jak to všechno vypadá ve skutečnosti, když jsme to prostředí zažili na vlastní kůži, zjistili jsme, že se oči dají otevřít ještě víc, mnohem víc, až už člověku lezou z důlků. Všichni tři jsme z těch míst odcházeli proměněni.
Celý text ke stažení: