Mluvící stroje Lukáše Palečka

Mluvící stroje jsou živým archivem performativních a zvukových děl Lukáše Palečka, které Institut úzkosti ve spolupráci se spolkem Barvolam, Ivanem Svobodou a Jonášem Richterem systematicky dokumentuje od roku 2019.

Pračka pere. Nevypouští sice vodu, ale buben se točí a pračka vydává hlasité zvuky, dokazující vnitřní pohyb. Hadice trčí do prostoru, čeká na zapojení. Množství kabelů se vlní prostorem jako neposedné zvíře: některé jeho části odpočívají na zemi, stočené na zadní části pračky, nebo se vydávají do prostoru. Několik strojů čeká na zapojení, nabízejí se návodem i tlačítkem ke spuštění. Rádio hraje podle momentální nálady, která se rychle mění: ladí se, vybuchuje, utichá, obsah ani hlasitost se nedá předvídat. Na zdi přibývají čísla, ceny náležející k jednotlivým nakresleným strojům. Většina z nich je mimo naše možnosti. Z reproduktorů se ozývá mluvčí strojů, který stroje postupně představuje. Jemně i expresivně, tak, jak si to daný stroj žádá.

Lukáš Paleček je autorem kreseb, objektů, performancí a zvukových skladeb, v nichž propůjčuje svůj hlas různým věcem a strojům. Zajímají ho staré přístroje jako jsou pračky Romo a Tatramat nebo rádia a magnetofony značky Tesla. Lukáš stroje sbírá: nachází je nebo je dostává od známých, kteří vědí o jeho zájmu.

Sdílí svojí dílnu s otcem, každý z nich tu má svoje stroje. Ty Lukášovy většinou nefungují nebo jen částečně. V jedné polici má jenom části, rozmontovaná těla strojů. Lukáš na nich provádí opravy, anatomické exkurze. Jindy o stroje pečuje pomocí plastových lepenek, vytváří jim dlahy, fixuje jejich fraktury. Lukáš stroje pozoruje, poslouchá, napodobuje a učí se jejich řeč. Rozšiřuje i maže tak svůj vlastní playlist. Přesto není jen lidským automatem – jukeboxem.

Lukáš si buduje vlastní repertoár, přičemž zvukové projevy strojů, které do něj zařazuje, zkoumá opravdu důkladně. Testuje a cvičí tak vlastní citlivost, schopnost nápodoby, napojení se, paměť. Současně mu ale stroje, zdá se, umožňují obohatit vlastní výrazové prostředky, rozšířit možnosti vlastní řeči. Řeč strojů jako by Lukášovi skýtala možnosti přímějšího vyjádření emoce a kompenzovala to, v čem může být lidský jazyk limitující.

Lukáš Paleček (nar. 1977) žije a pracuje v Praze. Od roku 2013 vytváří své práce – kresby, objekty a zvukové performance v Ateliéru radostné tvorby v Praze 7 na Letné, tvůrčí dílně, která je zaměřena na podporu tzv. „spontánní tvorby“. Lukáš se účastnil několika skupinových výstav, které Ateliér pořádal, mimo jiné v Kampusu Hybernská, Centru současného umění DOX nebo v galerii NOD. V roce 2019 proběhla jeho samostatná výstava s názvem Romo pračka pere okurky v galerii Jelení v Praze.

Mluvící stroje, živý archiv performativních a zvukových děl Lukáše Palečka, vzniká ve spolupráci spolkem Barvolam, který nabízí podporu neurodiverzním umělkyním a umělcům. Více o organizaci Barvolam najdete ZDE.

Podpořeno Magistrátem hl. města Prahy, Ministerstvem kultury a Státním fondem kultury ČR.