Institut úzkosti vytváří prostor pro výzkum úzkosti, která se šíří napříč společností a projevuje se nespavostí, stresem, odcizením, ztrátou empatie, nerovnostmi a násilím. Je neúspěšně potlačována produkty farmakologického průmyslu a prohlubována sílící sociální a ekonomickou nejistotou. Institut chce být platformou, kde se úzkost komunikuje a otevírá možnému řešení a obrací se v sílu, která je schopná se radikalizovat a vynutit si strukturální změny v dosavadním řádu věcí.

Institut úzkosti byl založen Zuzanou Blochovou, Edith Jeřábkovou, Barborou Kleinhamplovou a Evou Koťátkovou v roce 2018. Od založení do vzniku samostatného spolku Institut úzkosti mu bylo poskytováno organizační zázemí kurátorské organizace Are. Z programu IÚ se zároveň postupně osamostatnil projekt Les – společenství pro pěstování, teorii a umění.

mise institutu úzkosti

nedrží pevné skupenství
mění tvar, náladu i barvu podle toho, co jej právě naplňuje
mluví různou řečí: šeptá, koktá, křičí, mluví beze slov
je pozorným uchem, naslouchá a důvěřuje úzkosti
je vysílačem, podává zprávu o tom, co slyší ucho
sonduje tajně i veřejně
chápe úzkost jako přemnožený druh, z čehož se snaží vyvozovat závěry
nevěří brýlím
raději důvěřuje vlastnímu pohledu
má mnoho očí, z nichž každé vidí jinak a něco jiného
přijímá a generuje 
sbírá a zpracovává, archivuje i tvoří 
třídí chaos, ztrácí se v řádu
naviguje, jinak by sám ztratil orientaci
hledá možnosti úniku, revolty i změny
buduje štíty i zbraně proti násilí 
přebírá roli pacienta i terapeuta
s terapií pro něj práce nekončí, usiluje o systémovou změnu
je otevřen všem živočišným i rostlinným druhům, neživýmvěcem i vybudovaným identitám
chce být hostitelem pro ty, kteří jsou společností nazíráni jakoparaziti
povolává ty, kteří nemohou spát
je netrpělivý, nemá čas čekat, sám sebe zrychluje, až domomentu kolapsu
jeho členská základna se přirozeně rozrůstá a mění
je sítí, která propojuje funkční iniciativy a organizace a individuální,umělecké výpovědi
je místností, společenstvím, strukturou, příběhem....
je divadelní platformou, na které se představuje úzkost světa v jejírozmanitosti a šíři
je kanceláří bez vnitřní hierarchie a s pravidly měnícími se za pochodu
vyzdvihuje individuální příběhy a vize nad obecně známými, kolektivněpřijímanými
zve ty, kteří nepřijímají pasivně nespravedlnosti světa
vyvolává závrať, kterou sám trpí
zkoumá únavu svojí i únavudruhých
je tu i proděti, jejich hlasu dává nepokrytě větší váhu