VELKOCHOVY: Využívání zvířat člověkem a právo
Série textů o velkochovech pohledem teoretiků, umělců a aktivistů NELIDÉ, LIDÉ, KLIMA, STROJE nahlíží velkochovy jako oblast spojenou primárně s etikou a právy zvířat, současně ale upozorňuje na skutečnost, že velkochovy jsou kapitalistickými mechanismy, výsledkem ekonomických a mocenských zájmů a tlaků, které zabíjení ve velkém umožňují a normalizují. Texty se pokoušejí pojmenovat síť aktérů, činitelů a vztahů, které se na velkochovech podílejí a představují je jako komplexní problém.
Série textů vychází paralelně s probíhající kampaní Konec doby klecové za ukončení klecových chovů na území EU.
PODEPIŠTE PETICI a pomozte tak změnit chov zvířat!
Autorem čtvrtého textu je Hana Müllerová. Příspěvek uvažuje nad vývojem a současným stavem úrovně právní ochrany zvířat v chovech. Prezentuje pozitivní změny, k nimž došlo v řadě právních řádů včetně ČR zejména ve veřejnoprávní regulaci zacházení s hospodářskými zvířaty a ve zvýšení právního statusu všech zvířat nad (neživé) věci v občanských zákonících. Zároveň však ukazuje, že některé změny mohou v kontrastu s jinými oblastmi práva, například úpravou volného trhu a obchodování, působit jako pouhý alibismus, neboť právo jako výtvor člověka a lidské společnosti v posledku vždy preferuje zájmy člověka před zájmy ostatních druhů, a je otázka, zda není iluzorní v tomto řazení priorit do budoucna očekávat nějaké změny.
JUDr. Hana Müllerová, Ph.D. je vědeckou pracovnicí Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, v. v. i., kde se specializuje na právo životního prostředí a vede Oddělení veřejného práva. Je absolventkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde získala titul Ph.D. v oboru veřejné právo a spolupracuje zde s Katedrou práva životního prostředí. Ve své publikační a projektové činnosti se věnuje například lidskému právu na příznivé životní prostředí, roli soudů v ochraně životního prostředí, právní ochraně zvířat nebo využitelnosti kolektivních právních nástrojů (hromadných žalob) ve prospěch ochrany životního prostředí. Je místopředsedkyní České společnosti pro právo životního prostředí.
Anglický překlad: Heather McGadie
Využívání zvířat člověkem a právo
Hana Müllerová
Velkochovy jsou ukázkovým příkladem lidského přístupu k využívání zvířat. Jsou typickým modelem činnosti, kterou člověk dělá pro uspokojení svých potřeb, pro svůj prospěch. Přitom určuje životní podmínky chovaných zvířat v celé jejich plnosti: od ovlivňování narození přes podmínky životního prostoru, nakládání se zvířetem, jeho krmení, napájení a uspokojování různých druhů jeho potřeb až po konec jeho života. Zároveň zvíře ve velkochovu není chápáno jako individuum, ale jako zástupce určité masy, druhu. Nevnímá se jednotlivec, ale stádo či hejno atp., v němž individuum znamená pouze malý podíl na velikosti, hmotnosti, stáří, produktivitě či plemenitbě celku.
Právo v posledních desetiletích zasáhlo svou regulací do lidského způsobu nakládání se zvířaty značně, a ve srovnání s historickým právem nebývale. Ovšem na popsaném modelu velkochovů ovlivnilo spíše technické otázky týkající se vnějších projevů chovu: zakazuje určité typy nakládání se zvířetem, které prohlašuje za týrání, nastavuje tzv. minimální standardy chovu v různých jeho aspektech (prostor, krmení atd.), pravidla přepravy zvířat, pravidla porážky atd. Právo ale nemá nástroje, aby vynutilo zásadní změnu v chápání vztahu mezi člověkem a zvířetem, tedy změnu v tom, co lze označit za uznání morálního statusu zvířat. Je pravda, že právo řekněme „západní části světa“ hlásá v současné době na různých úrovních (mezinárodní, evropské i vnitrostátní) potřebu uznání zvířat jako živých, cítících tvorů, kteří si zasluhují respekt a péči ze strany člověka. V tomto textu chci ukázat několik příkladů této rétoriky, která slovně utvrzuje zvyšující se morální status zvířat, a její konkrétní projevy v právní regulaci. Poté se budu zamýšlet nad tím, zda má tato tendence v právu šanci pokračovat směrem k uznání právního statusu zvířat jako subjektů. Nastíním také protichůdné legislativní trendy a zamyslím se na tím, kdo a pro koho právo vytváří, a zda rétorika tohoto typu v právu není pouhým alibismem.
Celý text najdete ke stažení zde: