Nevzdělavatelná
Dagmar Filípková (nar. 1960) je malířka, herečka, uklízečka a učitelka výtvarné výchovy. Během posledního desetiletí Filípková pracovala na sérii nepublikovaných autobiografických knih, které sama označuje za deníky. V těchto denících barvitě líčí vzpomínky na dětství prožité v dobách komunismu. Její texty psané z pohledu ženy s nálepkou „mentálního postižení“ představují vzácný a zásadní kamínek do mozaiky dosud neodvyprávěné historie.
Filípkové zápisky se vyznačují odzbrojující upřímností. Prostřednictvím detailního popisu všedního života rozvíjí příběh své rodiny. Každý den začíná tím, že se ji otec bezvýsledně snaží vzbudit. Matka je podle všeho přirostlá k televizi. Autobus pokaždé přijíždí pozdě. Budova školy prochází nikdy nekončící rekonstrukcí a do toho se čas od času schází státní komise, aby prodiskutovala, je-li Filípková takzvaně vzdělavatelná, nebo ne. Tuto surreálnou skutečnost Filípková přesto dokáže prodchnout humorem a empatií.
Nejvýraznějším tématem jejích deníků jsou vztahy a škola. Protože se Filípková nové věci učí po svém, často se ocitá v pozici vyvrhele, je trestána nebo přehlížena. A zatímco na nás chrlí jednu příhodu za druhou, nemůžeme se ubránit pochybnostem nad fungováním našich formálních i neformálních systémů vzdělávání a péče. V tomto ohledu jsou texty Filípkové vskutku geniální.
Další informace o Dagmar Filípkové a její tvorbě
works.io/dagmar-filipkova
Další informace o projektu Artist Statement a spolku Barvolam
barvolam.cz
Podcast vychází jednou měsíčně v českém jazyce.
Detail epizod:
Epizoda 1
„Byla sobota. A já jsem nevěděla co mám dělat a tak jsem šla ven s panenkou, která mluvila. S kočárkem malým. A taky k tý paní Benákový, co jí potkáváme s tou Maruškou, to je její dcera. A tak jsem chodila k tý paní Benákový do bytu. Ale ona nebyla doma. Byl doma jen pan Benák a ten se na mě zlobil, že zvoním jak na poplach…“.
Epizoda 2:
„A pak byl konec školního roku. A pak byly prázdniny a když byly ty prázdniny, tak jsem se tátovi ztratila. A on si zatím jel se zavazadly na nádraží. A máma o mě moc zájem neměla. Spala v posteli. Byla jsem venku. A chtělo se mi jít na velkou stranu na záchod. Zvonila jsem na mámu. Ale ona mi nešla otevřít. A pak jsem šla znova ven. A naštěstí jela kolem mladá paní Kočmídová Jana s kočárkem s malou Janou a paní Vilderovou s Tomáškem. Jely na procházku. A já jsem se jich ptala jestli můžu jít s nimi na tu procházku a oni řekly, že jó. A tak jsem jela s nima. Měla jsem být jenom u baráku a čekat na toho tátu, ale já jsem neposlechla co mi říkal… Dášo!!! Tatínek tě shání. A pak jsem šla domů. A tak jsem dostala vyhubováno od táty, že mě všude sháněl.“
Epizoda 3:
„Povídali jsme si o rostlinách a co se sklízí na podzim. A já jsem nedávala pozor ve škole a paní učitelka mě pořád napomínala. Hrála jsem si s prsty a mnula jsem si je dlaněmi, jako když mám plastelínu. A paní učitelka mi říkala, abych se uklidnila. A pak byl konec hodiny.“
Epizoda 4:
„Když jsem chodila do zvláštní školy do Nepomucký, přišla se na mě podívat sociální pracovnice paní Plesnivá. Ta sociální pracovnice se tak jmenovala. A hned se mě ptala co mám ráda za jídla. A já jsem jí říkala že mám ráda marhule. To jsou takové meruňky ovocné.
A pak mě zkoušeli s Panem Lincem, ředitelem z Nepomucký, do kolika umím počítat. To se ptala paní Plesnivá, ta sociální pracovnice. A on si vyndal početnici z druhý třídy. Ale byl to omyl. A pak si vyndal početnici z první třídy. A já jsem říkala, že jsem nic neprovedla. A pak jsem šla zase do družiny. A to jsem byla nevzdělavatelná.“
Spolupráce:
Koncept: Dagmar Filípková a Alma Lily Rayner
Napsala a načetla: Dagmar Filípková
Nahrál: Mr. Wombat
Hudba a zvuk: Jonáš Richter
Trailer: Ivan Svoboda
Podcast vznikl v rámci projektu Artist Statement, neziskového spolku Barvolam, který podporuje umělce s nálepkou „mentálního postižení“.
Projekt vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Prahy 7.
„Byla sobota. A já jsem nevěděla co mám dělat a tak jsem šla ven s panenkou, která mluvila. S kočárkem malým. ..."
„A pak byl konec školního roku. A pak byly prázdniny a když byly ty prázdniny, tak jsem se tátovi ztratila. A on si zatím jel se zavazadly na nádraží. ..."
„Povídali jsme si o rostlinách a co se sklízí na podzim. A já jsem nedávala pozor ve škole a paní učitelka mě pořád napomínala. ..."
„A on si vyndal početnici z druhý třídy. Ale byl to omyl. A pak si vyndal početnici z první třídy. A já jsem říkala, že jsem nic neprovedla. A pak jsem šla zase do družiny. A to jsem byla nevzdělavatelná....“