VELKOCHOVY: Němé zoufalství vodních otroků

This series NON-HUMANS, HUMANS, CLIMATE, MACHINES views large-scale livestock farming as an area primarily related to ethics and animal rights, but at the same time draws attention to the fact that large-scale farming is a capitalist mechanism, and is the result of economic and power-related interests and pressures that allow and normalize slaughter on a large-scale. The texts try to identify a network of actors, agents and relationships that are involved in large-scale farming and present them as a complex problem.

The series is published in parallel with the ongoing campaign All Farm Animals Deserve to Roam Free. We call to end this inhumane practice by banning all cages for farmed animals. Cages are cruel.

Sign petition HERE!

Autorem již devátého textu s názvem Němé zoufalství vodních otroků; Politická, environmetální a sociální ekonomie rybího průmyslu je Tomáš Uhnák.

MgA. Tomáš Uhnák, MSc. vystudoval politickou ekonomii potravinových systémů (Food Policy) na City, University of London. Je doktorand katedry humanitních věd – provozně ekonomické fakulty ČZU. Ve své výzkumné práci se věnuje teorii paradigmat agrárních a potravinových režimů. Zkoumá formování agrárních modelů skrze ideologické rámce průmyslového zemědělství a rolnických, emancipačních sociálních hnutí. Působí jako analytik a publicista politických, sociálních a environmentálních aspektů potravinových systémů. Je poslaneckým poradcem pro zemědělství a potravinové systémy. Dlouhodobě se věnuje rozvoji komunitou podporovaného zemědělství, je spoluzakladatel Iniciativy potravinové suverenity. Je externí zaměstnanec Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI), kde se věnuje domácí a mezinárodní advokační práci témat komunitou podporovaného zemědělství, reformy společné zemědělské politiky, agroekologie a potravinové suverenity.

Řada dopadových analýz uvádí, že pokud bude rybářský průmysl pokračovat v drancování moří dosavadním tempem, a pokud nezmírníme negativní dopady klimatické změny, tak do roku 2050 se sníží život v mořích o více než 90% (Worm et al. 2006). Velkochovy ryb tak postupně nahrazují lov ryb na otevřeném moři a stávají se jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví potravinářského průmyslu. Ačkoliv jsou velkochovy ryb často prezentovány jako udržitelnější východisko pro získávání ryb a uchování biodiverzity v mořích, tak se ukazuje, že naopak vytváří celou řádu negativních externalit.

Text uvádí hlavní výzvy, které tyto chovy představují pro společnost, životní prostředí a etiku. Popisuje nové formy otroctví v 21. století, na kterých je z velké části postavena ekonomická strategie části rybářského průmyslu. Zaměří se na problematiku fungování velkochovů ryb, zejména na jejich závislosti na výlovu divokých rybek. Nastíní šedou zónu legislativy, kvůli které nejsou zavedeny standardy welfare u ryb pro jejich usmrcování. V neposlední řadě se v textu můžete dočíst o současném výzkumu kognitivních schopností ryb, které proměňují diskurz a pohled na ryby, jako na cítící a prožívající živočichy, kterým je nutné přiznat jejich důstojnost.

Text přeložil Guy Tabachnick.

Němé zoufalství vodních otroků
Politická, environmetální a sociální ekonomie rybího průmyslu

Není běžné setkat se s živou rybu v jejím přirozeném prostředí – ve vodě. Ryby tak známe spíše podle jejich jména než podle toho, jak skutečně vypadají, jak se chovají, kde žijí a jaké jsou jejich potřeby. Například takového tzv. nilského okouna jsem osobně zahlédl pouze v rámci „lehkého oběda našeho business menu“ jedné restaurace, měl formu filetu, byl doprovázen pošírovanou brokolicí a omáčkou z červené řepy. Kdo ví, třeba to byl jeden z těch okounů, který byl v 50. letech 20. stol přes protesty tajně vysazen do Viktoriina jezera v Africe, kvůli sportovnímu rybolovu členů britské koloniální administrativy. Tato dvoumetrová ryba jako nepůvodní druh v jezeře vzápětí téměř vyhladila stovky rybích populací žijících ve Viktoriině jezeře. Nebo pokud se chci po náročném dnu pobavit, přečtu si na obalu krevet v obchodě jejich původ, díky legislativní díře mohou pocházet z „farmového chovu v Mníšku pod Brdy“. Některé krevety mohou prožít časoprostorové mystérium, když jim cesta z Ekvádoru do Rumunska trvá nula hodin. Možná proto jsou tak čerstvé. Svět ryb a plodů moře je skutečně pestrý. Hlavním cílem tohoto textu je však představit sociální, environmentální a etické aspekty problematiky chovu ryb.

Péče o životní prostředí a zvířata je jedním z nejskloňovanějších společenských témat v současnosti a hledání adekvátních opatření ve snaze o vytvoření důstojnějších životních podmínek pro ne-lidské aktéry stále více rezonuje. Vzhledem k dobře popsaným negativním environmentálním, zdravotním a sociálním dopadům výroby a konzumace masa není divu, že jak spotřebitelé, tak firmy hledají alternativy a východiska. Všechno nasvědčuje tomu, že jsou to právě ryby a plody moře, které se těší stále většímu zájmu, nepochybně také kvůli častému spojování s pozitivními zdravotními aspekty. (…)

Celý text ke stažení: