VELKOCHOVY: Já 200 dní v roce nespím doma, spím někde ve spacáku po farmě
Série textů o velkochovech pohledem teoretiků, umělců a aktivistů NELIDÉ, LIDÉ, KLIMA, STROJE nahlíží velkochovy jako oblast spojenou primárně s etikou a právy zvířat, současně ale upozorňuje na skutečnost, že velkochovy jsou kapitalistickými mechanismy, výsledkem ekonomických a mocenských zájmů a tlaků, které zabíjení ve velkém umožňují a normalizují. Texty se pokoušejí pojmenovat síť aktérů, činitelů a vztahů, které se na velkochovech podílejí a představují je jako komplexní problém.
Série textů vychází paralelně s probíhající kampaní Konec doby klecové za ukončení klecových chovů na území EU. Kampaň Konec doby klecové je dlouhodobou celounijní kampaňí, která byla zahájena na podzim roku 2014 mezinárodní organizací Compassion in World Farming. V České republice ji zastřešuje Společnost pro zvířata a NESEHNUTÍ. Podrobné informace včetně mapy velkochovů v Česku najdete na stránkách hlavanahlave.cz.
PODEPIŠTE PETICI a pomozte tak změnit chov zvířat!
Proč je důležité platit víc peněz za to, aby slepice viděla modrou oblohu.
Sedmý příspěvek je rozhovor s Radimem Holovským, majitelem farmy Trněný Újezd.
S Radimem Holovským, majitelem farmy Trněný újezd o tom, jak těžké je v současnosti vést malou farmu v krajině, které vládne konvenční zemědělství a velkochovy zvířat, o systémech, které reagují na poptávku po nízké ceně za velké množství a dokáží vyprodukovat kilo masa za 40 korun. O Babišově monopolu, nadměrné spotřebě masa, stresu spojeném se suchem a kontrolním systémem, monokukulturním zemědělství, koktejlech chemie a našem těle, kterému je takový koktejl servírován. Ale taky o humánním vztahu ke zvířatům a o tom, proč je důležité zaplatit víc peněz za to, aby slepice viděla modrou oblohu. Farma Trněný Újezd funguje podle pravidel ekologického chovu zvářat a rostlinné výroby.
Já 200 dní v roce nespím doma, spím někde ve spacáku po farmě.
Proč je důležité platit víc peněz za to, aby slepice viděla modrou oblohu.
Radim Holovský
O “našponovanejch” výkrmech, systému, který dokáže vyrobit kilo masa za 40 korun a rizicích volných chovů.
Tak se tady podíváme, ne? Bacha, ta elektrika tluče! To jste asi dostala malinko, protože kdybyste dostala normálně, tak byste upadla (směje se)… Tady asi uvidíte alternativu, kterou jinde moc neuvidíte. Tady je třeba chovatel, kterej má 60 prasat, měli je venku, měli tam 100 lidí a nechali si to zapsat do Guinnessovy knihy rekordů. My jich tu paseme 200 a nikam si to psát nepotřebujeme. Dneska vám někdo řekne: pastvina prasat? Neexistuje! Ale v každý pohádce byl obecní pasáček prasat, byl tam, protože prasata se pásla, bylo to normální a bylo to potřeba. Dneska je to dohnaný do extrému: výkrm prasat je našponovanej systém, kterej zkouší, kam až to ta zvířata geneticky unesou a zdravotně ustojej. Výkrm drůbeže už je našponovanej tak, že když ještě trošku přitlačíte, už vám to chcípá na ty civilizační věci, infarkty, mrtvice, takže se to zase zpátky natahuje na delší výkrm. To zvíře tam může jenom ležet nebo žrát. Produkce je neuvěřitelná, všechno to jede. Ale pak se stane nějakej průser a celý se to sesype jak domeček z karet: ve výkrmu drůbeže v létě na dvacet minut vypadne elektrika a v tu chvíli vám v hale, kde je 20 tisíc kuřat… no, prostě během pěti minut je hotovo.
Je důležitý si uvědomit, že slepice je lesní zvíře, přirozeně žije v nějaký skupince, kde funguje jeden kohout a deset slepic. A v momentě, kdy zavřete 1000 slepic do jedný haly, tak to jednoduše nefunguje, nemůže to fungovat; jede tam hroznej kanibalismus. Ti, co lobbují za halový chovy, vám přitom budou říkat, že se o zvířata starají, jak nejlíp můžou, že jim tam dělají úplnej komfort. Tak si sami řekněte, jestli srnka, která žije venku… Málokdo dneska přijde a řekne, že chce třeba prasata chovat tak, aby se měla dobře, a bude čekat, kolik mu za to zaplatěj. Ne. Musí se vejít do systému. Chov prasat se dneska úplně zlikvidoval. V momentě, kdy člověk řekne: chci, aby mi řetězec vyrobil kilo masa za 40 korun, tak tu bude systém, kterej dokáže vyrobit kilo masa za 40 korun a nebude bohužel koukat napravo ani nalevo. Řetězce si nadiktujou, nebo spíš spotřebitel si nadiktuje, že chce jíst zadarmo, s odpuštěním se rozhodne, že chce sračku zadarmo, a oni mu to tak udělaj. Objednávka splněna. A pokud to lidi chtěj takhle, musej se smířit s tím, že to tak je, že jsou s tím spojený všechny ty věci.
Celý rozhovor ke stažení:
