VELKOCHOVY: Farma monster: parametry života v plantážocénu
Série textů NELIDÉ, LIDÉ, KLIMA, STROJE o velkochovech pohledem teoretiků, umělců a aktivistů nahlíží velkochovy jako oblast spojenou primárně s etikou a právy zvířat, současně ale upozorňuje na skutečnost, že velkochovy jsou kapitalistickými mechanismy, výsledkem ekonomických a mocenských zájmů a tlaků, které zabíjení ve velkém umožňují a normalizují. Texty se pokoušejí pojmenovat síť aktérů, činitelů a vztahů, které se na velkochovech podílejí a představují je jako komplexní problém.
Série textů vychází paralelně s probíhající kampaní Konec doby klecové za ukončení klecových chovů na území EU. Kampaň Konec doby klecové je dlouhodobou celounijní kampaňí, která byla zahájena na podzim roku 2014 mezinárodní organizací Compassion in World Farming. V České republice ji zastřešuje Společnost pro zvířata a NESEHNUTÍ.
Podrobné informace včetně mapy velkochovů v Česku najdete na stránkách hlavanahlave.cz
PODEPIŠTE PETICI a pomozte tak změnit chov zvířat!
První text napsal pro sérii Bob Kuřík. Bob Kuřík je sociální antropolog. Učí na Katedře sociální a kulturní ekologie FHS UK. Odborně se zajímá o protest, internet, životní prostředí a etnografii. Je spolueditorem knihy Mikrofon je naše bomba: politika a hudební subkultury mládeže v postsocialistickém Česku (Togga 2018).
Farma monster: parametry života v plantážocénu
Bob Kuřík
Čas od času mě napadá otázka, o čem a jak by asi psal mistr jinotajné kritiky George Orwell, kdyby žil nyní, na prahu 21. století? Jakou alegorickou satiru by asi tak stvořil, pokud by jejím předobrazem měla zůstat farma zvířat v jejím soudobém hávu?
Sepsat aktualizovaný Animal Farm 2.0 by zcela jistě představovalo oříšek, ale možná v jiném smyslu, než jak se na první pohled zdá. Jím původně kritizovaný stalinismus, totalitní stát a revoluční diktatury jsou sice z velké části minulostí, ale to neznamená, že by dnes nebylo o čem jinotajně psát, co se politických režimů týče. Zvlášť pro radikálního socialistu, jakým Orwell byl. V práci s námětem by tedy problém nebyl. Mnohem záludnější by se dle mého ukázala být práce se samotnou předlohou – totiž předobrazem farmy zvířat v její aktuálně existující podobě, jež by autorově tvůrčí práci a alegorické imaginaci kladl jen těžce překročitelné překážky. Co tím přesně myslím?
Orwell Farmu zvířat psal za druhé světové války a prvně vydal v srpnu roku 1945 (Orwell 1945) – tedy jen dva roky předtím, než ve Velké Británii vstoupil v platnost nový zákon o zemědělství garantující farmářům subvence při zavádění nových technologií do hospodaření. Právě tento zákon bývá někdy spojován s počátkem éry velkochovů, jejichž nárůst a rozšíření byly ve světě druhé poloviny 20. století natolik enormní, že tzv. intenzivní živočišná produkce svou dominancí doslova převálcovala celou řadu jiných způsobů farmaření.
Soudobému Orwellovi by se naopak nabízelo jako předloha průmyslové farmaření. Jenomže jak by mohl cokoli vylíčit na základě jednodruhového prostředí velkochovů, v jehož rámci by mohl pracovat jen s jedním aktérem – druhem zvířete? Vždyť i ty nejzvrhlejší režimy usilující o produkci jednotvárného člověka, jak to Orwell pro změnu ukázal v románu 1984 (Orwell 1949), potřebují více druhů postav pro svá dramata.
Ale nechme Orwella Orwellem. Průmyslové farmaření nemusí být vhodným podkladem pro alegorické novely o politických ideologiích, aby mělo co říct k povaze současnosti. O zvířata z farem může jít i jinak než jen jako o jinotajná ztělesnění člověka v próze, a tedy mosty k příběhům jiných. Masové velkochovy a celý zvířecko-průmyslový komplex totiž samy o sobě ztělesňují důležitý příběh, protože odhalují příklad jednoho z klíčových problémů, kterým čelíme v soudobém čase zvaném antropocén, tzn. čase určujícího a geologicky patrného vlivu moderního člověka na planetu Zemi. Tím problémem je vytváření plantážních monokultur. (…)
Celý text najdete v PDF ke stažení zde: