Rezidence: Lito Kattou

Lito Kattou ve svých dílech vyjednává o chápání materiálnosti a subjektivity prostřednictvím různých postupů, od digitální výroby až po termochemické zpracování. Díla Kattou, artikulovaná jako zbraně, kůže nebo kosmické prvky, se zabývají sochařskou potencialitou plochosti, procesy ztělesnění a transfigurací vlastností materiálu na pomezí prostoru a času. Její praxe vypovídá o tom, co je před a za tělem, o možnosti jeho přítomnosti a nepřítomnosti, o jeho reprezentaci a abstrakci. Subjektivizace je v práci Kattou chápána jako řada taktik pro výrobu a podmiňování sebe sama a druhého. Subjekt je představen jako poutník, který překračuje hranice identity a kategorizace: kompozice hlasů, které se dvojznačně pohybují mezi dialogem a monologem. Prostor, forma a vyprávění jsou strukturovány kolem stop, které zanechávají akty útoku a obrany, způsoby putování a intimní komunikace.

Lito Kattou (*1990, Nikósie, Kypr) žije a pracuje v Aténách. Vystudovala aténskou školu výtvarných umění a magisterský obor sochařství na Royal College of Art v Londýně. Kattou je držitelkou ceny New Positions Award for Art Cologne 2018 a byla pozvanou umělkyní na rezidenci 89plus Google, kterou kurátorovali Hans Ulrich Obrist a Simon Castets v Kulturním institutu Google v Paříži v roce 2017. Své práce představila na samostatných výstavách v Deste Foundation, Benaki Museum, Athény; ROOM E10 27, Berlín; Point Centre for Contemporary Art, Nikósie; Eleni Koroneou Gallery, Athény; Clearview.ltd, Londýn; Pierre Poumet, Bordeaux a účastnila se různých skupinových výstav včetně „District 17“ Kraupa-Tuskany Zeidler Gallery, Berlín; „And if I left of dreaming about you?“ (A kdybych odešla ze snění o tobě? Foothold, Bari; „The Equilibrists“, New Museum, NY ve spolupráci s nadací DESTE, Benaki Museum, Athény.

Během rezidenčního pobytu se Kattou zaměřila na fyzický výzkum fauny a flóry ostrova, ale také na výzkum prostřednictvím psaných příběhů a lidových vyprávění s cílem pochopit vztah fyzického prostředí k vulkanické geologii, kráteru a místním obyvatelům. Začala navrhovat dílo „Večerní roj“, které se vyvinulo jako roj draků ve tvaru zvířat a v září bylo předvedeno v kráteru sopky Stefanos pro Making Oddkin. Roj létajících tvorů se skládal z jestřábů, holubů, orlů, chobotnic a draků, kteří ztělesňovali duchy bytostí, které prošly sopečnou krajinou nebo by se tam mohly v budoucnu ocitnout jako návštěvníci, klimatičtí migranti nebo osadníci. Jejich jména nesená na křídlech a tělech prozrazují jejich podivný nebo známý původ.

Realizováno za finanční podpory hl. města Praha and Ministerstva kultury ČR.