Pohádky pro dospělé: Marťanka

Čtvrtá pohádka Ivety Horváthové alias Rimini Filli

Iveta Horváthová je výtvarná umělkyně a autorka textů, které nazývá pohádkami pro dospělé.

Marťanka

Žila byla kosmická loď a v té kosmické lodi bydlela Marťanka. Marťance bylo 200 let a ona tam žila úplně sama a tak si řekla, že se půjde podívat do lesa. Vzala prášek a dala ho do kufru a řekla nějakou formuli a kufr pracoval. Pak se kufr otevřel a měla tam oběd a večeři, tak si to schovala do tašky a šla do lesa. Ušla asi dva kilometry a co nevidí, byl tam modrej mužíček. Ano, máte pravdu, bylo to Fantomas, který se zlobí, ale tenhle byl hodný.

Tak Marťanka nevěděla, co si má počít, tak dostala rozum a začala sama mluvit: Dobrý den, mužíčku, co tady děláte, koho tady strašíte, koho tady honíte? Já tady sbírám houby muchomůrky červené – zelené – žlutý – modrý – fialové černé apod. Chci otrávit manželku a tchýni, protože mi pijou krev, tak proto sbírám ty houby.

Marťanka chtěla mít děti, ale nešlo to, doktoři jí vzali dělohu, tak nemůže mít děti atd. Tak se obrátila na Fantomase, ale on nevnímal okolí, tak mu řekla: Já vám nějak pomůžu, ale nevím, jestli se mi to povede. Pozvala ho do kosmické lodě a vzala prášek, dala ho do kufru a řekla nějakou formuli a kufr se otevřel a tam byly houby. Tak jí za ty houby poděkoval.

Pak potkala policajta a řekla mu o Fantomasovi a on se nedivil a pak řekl: On je agent FBI a pracuje pro nás a plní si své úkoly, jaké má. Policajt se díval na Marťanku a ta se mu líbila, tak jí říkal: Paní, vám není 200 let, vám je 50 let. A Marťanka se smála: Cha cha cha, ale to vám, panáčku, pěkně děkuji, takové lichocení jsem dlouho neviděla apod.

Marťanka pozvala policajta k sobě domů a vzala prášek, dala ho do kufru, řekla nějakou formuli a kufr se otevřel a tam bylo nějaké dobré jídlo. Tak si Marťanka s policajtem pochutnali na jídle a měli: řízek, hranolky, stejk, moučník apod. Policajt říkal, že jí taky někam pozve na večeři do města, ale Marťanka začala protestovat, že tam jít nemůže, protože je stará kráva a je ošklivá atd. Tak policajt říkal: Ale to není pravda, Marťanko, ty jsi pěkná holka, pojď se mnou na tu večeři. Tak si Marťanka vzala prášek a najednou byla mladá holka, bylo jí 30 let, a policajt vzal auto a jeli autem do města.

Marťanka viděla krávy, ovce, koně, různé lidi apod. Když byli ve městě, šli do restaurace a tam si dali dobrou večeři a víno. Pak policajt vytáhl peněženku a chtěl platit večeři, ale Marťanka namítala a protestovala a tak se hádali. Pak Marťanka vytáhla zlatý dukát a dala to číšníkovi a číšník na to koukal s otevřenou pusou a nechtěl věřit, že ještě existují takové peníze.

Pak chtěli odjet domů, ale někdo jim ukradl auto, tak se rozčilovali a Marťanka vzala ovladač a zmáčkla ho a přiletělo kosmické auto. Policajt na to koukal s otevřenou pusou, pak nastoupil do auta a jeli kosmickým autem do lesa hlubokého a strašidelného. Když přiletěli, Marťanka vzala ovladač a dveře se otevřely. Pak šli dál a Marťanka si sundala šaty a stála tam nahatá.

Přišla k policajtovi a sundala mu šaty, pak si vlezli do postele a tam se spolu milovali. Když byli ve městě, říkali si nějaká slovíčka, tak Marťanka říkala nějaká romantická slovíčka, aby navodila tu atmosféru. Milovali se až do rána bílého. Policajt se líbil Marťance, Marťanka se líbila policajtovi, takže ta láska byla oboustranná. Policajt byl pohledný mládenec, bylo mu 40 let, takže se rychle zamiloval do Marťanky, není se čemu divit. Marťanka byla pohledná holka, každý by ji chtěl do postele a i na chození apod. Když se milovali, Marťanka říkala různá slovíčka. Romantická, aby navodila atmosféru tam té kosmické lodi. Oba si padli do oka i do duše, Marťanka byla potěšená, že někoho ulovila, a teď se děj boží vůle atd.

Milovali se dlouho, a když bylo po tom všem, tak policajt, který se jmenoval Nicholas, byl u Marťanky až do rána. Když se ráno probudil, dostal snídani a vyšel z kosmické lodi a nechtěl věřit tomu, co viděl. Fantomas tam stál s nabitou pistolí a klíčema od autakteré ukradl. Tak si kluci padli do náruče a začali se prát kvůli Marťance a Marťanka měla strach, tak namířila laserovou pistoli a proměnila Fantomase v bílou myš. Dala jí nažrat a pak ji dala do kapsy, takže Fantomas už Marťance nikdy nebude ubližovat. Policajt slíbil, že jí pošle pár mládenců, mladých kluků, policajtů FBI, jenže Marťanka chce Nicholase. Jak jim ten vztah vydrží ale nikdo neví.

Tak tam přijeli policajti a dívali se na Marťanku a ptali se jí na různé věci. Těm klukům bylo 25–30 let, mladíčkové. Jenže se stalo, že se Marťanka znovu zamilovala, do dalšího policajta, takže to byl pořádnej průser pro Nicholase. Jenže Nicholas chce, aby Marťanka milovala všechny policajty. Marťanka začala přemýšlet, proč jí policajt poslal ty lidi do cesty. Protože policajt měl přítelkyni, takže je to venku, přátelé. Takže Marťanka koukala na ty kluky a nevěděla, co má dělat. Chtěla mít kluka a teď je tady kluků pět. Ona sama si pak vzpomněla na Fantomase, že je bílá myš a že by je proměnila v něco. Když nemůže mít Nicholase, tak nebude mít nikoho.

Tak je proměnila ve veverky a jednoho policajta si nechala jako kluka. Teď se uvidí, co se bude dít dál. Veverky má v kosmické lodi a dala je do přepravky a dala je do klece a bude je živit, aby jí pak neříkaly, že je nechala chcípnout hlady apod. Policajt se díval na Marťanku, co má dělat a co říkat, když byl u toho, když je proměnila. Marťanka se zapomněla proměnit a zůstala mladá, třicetiletá paní, ale bolelo ji celé tělo, tak poručila policajtovi, aby ji odvezl do nemocnice, asi na kapačky, jak jí bylo špatně. Tak jela do nemocnice a tam si ji nechali na pozorování a dávali jí kapačky a infuze.

V nemocnici byli samí pěkní doktoři a Marťanka se opět zamilovala, do doktora Lukase. Byl to pohledný, svobodný, mladý muž středních let, tak Marťanka řekla: Hér doktore, máte paní, nebo jste sám? Doktor se díval na Marťanku a ta se mu líbila. Tak se zamilovala už aspoň čtyřikrát, inu, hormony dělají divy a ta láska taky, a kór v létě, v květnu apod. Tak si s doktorem dala rande někde ve městě, ale až se uzdraví, zatím to nejde, je v nemocnici mezi pěknýma lidma nenalíčená apod.

Tak se Lukas staral o Marťanku v nemocnici, byla tam tři týdny a už si tykali. Marťanka pozvala doktora k sobě domů do kosmické lodi, tak tam jel autem. A Marťanka zase vzala prášek, dala ho do kufru, a bylo tam jídlo, tak se najedli a bylo to moc dobrý. Po večeři přišla romantika, do dvou skončila v posteli s doktorem a zase říkala ta slovíčka. Marťanka byla samí chlapi.

Marťanka se každou chvíli zamilovala, inu, láska dělá divy v každém věku. Marťanka chodila s doktorem pár dní a pak se s ním rozešla, pro ten věkový rozdíl. Ona má 200 let a doktor 30. Když najde někoho a ten člověk ji bude mít rád takovou, jaká je, tak bude mít už napořád 30 let. Ale takhle to nejde dělat, každou chvíli má jiného chlapa, kluka, což je, nevím, špatný nápad. Marťance to vadí, je nešťastná, že nikoho nemá natrvalo, jak by si přála apod.

Tak si řekla, že pojede na cestu kolem světa za 90 dní, snad to stihne do Vánoc nebo do prázdnin. To zas pojede na tábor, straší děti, když jezdí v srpnu na tábor malých marťanů. Tábor je pro malé děti od 6 do10 let.

Doktor si brzy našel nějakou holku, policajt Nicholas se bude ženit na Vánoce, jeho milá s ním čeká dítě. Tak policajt pozval Marťanku na svatbu a za kmotru, o víkendu bude vozit cizí dítě a ona mít děti nemůže. Mladý policajt pořád bydlí v kosmické lodi u Marťanky, ale ta o něj nemá zájem, nebyl moc hezký, byl akorát – ani hezký, ani ošklivý apod. Marťanka k němu nic necítila jako k Nicholasovi a Lukasovi, pořád na ně myslela, měla je v srdci.
Tak byla na tom táboře mezi dětmi a bylo jí nějak smutno po tom všem, a že bude dělat o prázdninách, že bude hlídat. Dětičky byly pěkný a zlobivý, ale to jí nevadilo, hlavně, že měla kolem sebe hodné lidi. Taky se otrávila houbami, byla nemocná, churavělo jí srdce tím žalem, protože nenašla kluka a bylo jí strašně špatně a smutno. Na táboře byla měsíc a pak jela domů do své kosmické lodi. 1. srpna odjela na cestu kolem světa za 90 dní a začala plavbou na moři, lodí na širém moři. A kosmickou loď nechala doma v lese, on tam bydlel ten policajt.

Tak se plavila velkou zaoceánskou lodí a tam viděla pěkného kapitána. Ale říkala, že ty chlapy musí nechat plavat, ale srdce jí říkalo něco jiného. Tak přišla za kapitánem na můstek a začala se nenápadně ptát: kapitáne, máte nějakou holku, nebo jste sám? A podobně. Kapitán se díval na Marťanku a nevěděl, co má říkat. Milá holčičko, já jsem ženatý a mám tři děti, samý kluky.

Marťanka utíkala do své kajuty a tam strašně plakala, tak dvě hodiny, a pak šla spát a spala až do rána, několik hodin, a probudila se až ráno.

Kapitán měl o ni strach, tak zavolal jiného kapitána, aby se šel na ni podívat. Bolelo jí srdce, tak se k ní dostali a dali ji do nemocnice, kde brala léky, ale ona nechtěla žít, tak jí lidi říkali, že je pěkná holka, že by jí byla škoda, kdyby se zabíjela. A ona jim říkala: Co mám dělat, když nikoho nemám a je mi smutno. Měla jsem policajta Nicholase a doktora Lukase. A nový doktor jí říkal: A mě byste nechtěla, slečno, já jsem pěkný kluk a nemám nikoho. Marťanka se podívala na doktora a vidí pěkného doktora, vidí, že doktor je opravdu pěkný kluk.

Doktor vzal Marťanku za ruku a odešli pryč, někam se podívat. Marťanka byla pořád mladá holka, bylo jí 30 let, a prášky zapomněla v kosmické lodi. Doktor chtěl vědět, kde Marťanka bydlí. Tak Marťanka vzala ovladač a přivolala kosmickou loď a lidi tak mohli vidět, jak kosmická loď pluje ve vzduchu. Doktor se chtěl podívat dovnitř a ona mu říkala, že tam bydlí policajt, ale že ho nemiluje. Bydlí tam, protože je to nařízené od šéfa Nicholase. Kosmická loď se dotkla moře a plula po moři. Tak Marťanka vzala ovladač, zmáčkla tlačítko, objevila se cesta přes moře a lidi se na to koukali, čí to je atd. Marťanka vzala doktora za ruku a šli po tom mostě, podívat se do té kosmické lodi, jak to tam má zařízené atd. Marťanka byla ráda, že má kluka. Jmenoval se Pavel. Tak si to tam prohlížel, tu loď, a nestačil se divit, co tam všechno bylo k vidění.

Když pluli, Marťanka viděla delfíny, kosatky, velryby a různá zvířata. Tak pozvala svého doktora Pavla k sobě na návštěvu domů, na loď. Dali si dobrou večeři a byla to ta ve dvou, romantická. A Marťanka už na postel vůbec nemyslela, povídali si s doktorem o různých věcech. Když loď po moři ukončila svoji plavbu, tak kosmická loď zase odletěla pryč, do teplých krajin.

Když přiletěla na mýtinu v lese, měla Marťanka strach, že se její doktor zakouká do nějaké holky atp. Tak mu dala bonbón, aby ho cucal, a on se proměnil v psa. Marťanka mu dala jméno Dyno, pes chodil všude s ní, kam ona, tam pes. Taky odjela do Austrálie mezi klokany. Taky byla u lidojedů kanibalů a oni ji chtěli zabít a sníst. Tak si vzala bonbón a najednou tu byli psi dva. A oni jí nechytili, protože psi byli rychlejší.

Když se toulali po Austrálii, viděli spoustu zvířat a ptáků a ulovili a snědli veverku, protože Marťanka byla Marťanka a navíc měli hlad a pochutnali si na ní. Pavel byl pořád pes, Marťanka lítala sem a tam, lítala s kosmickou lodí a taky lítala na Mars, kde vypukla válka mezi marťany a mimozemšťany. Válka trvala 30 let. Přišli mimozemšťani a vzali laserovou pistoli a zamířili na Marťany. A Marťan přišel o ruce a nohy, a pak přišel jiný Marťan a dal mu prášek a ony mu ruce a nohy zase narostly. A takhle to šlo 30 let.

Marťanka vzala doktora psa na Mars a ukázala mu Mars z té horší stránky života. Jenže Marťanka pochází z Venuše, tam je klid a mír. Ona tam bydlí, má tam svoji rodinu, mámu, tátu, sourozence a dva roboty. Tak to Marťanka doktorovi všechno ukázala a on, jako pes, to všechno viděl. Marťanka se bála, že by se doktor zakoukal do nějaké jiné Marťanky, tak byl pořád pes, aby se tam nezamiloval.

Na Venuši se platí zlatem, tam každý dostane jednu cihlu a jde do obchodního domu a tam si něco koupí. Když jde zaplatit nákup, dá paní pokladní cihlu a ona vezme laserový nůž a uřízne kousek té cihly a za zbytek dá zlatý dukát. Marťanka těch dukátů má hodně, každá rodina může mít tři děti a rodiče musejí pracovat v kanceláři. Tátové jsou vojáci, generálové nebo kapitáni, maminky jsou v kanceláři na úřadě. Pracovní doba je tu od 10 do 19 hodin. Metro tam jezdí aspoň pětkrát rychleji než metro v České republice, má dvacet zastávek a stihne se za 10 minut na druhou stranu na konečnou stanici. Všechny děti chodí do školy od 6 do 25 let a v 25 letech jsou plnoletí a dostanou knížku, žlutou občanku, pas atd. a jednu cihlu a byt a kajutu a tam je robot, který vaří a uklízí. Všechno je tam digitální, robotizovaný.

Marťanka bydlí na zemi, kde je čistý vzduch, ona tam bydlí už 150 let, bydlí v Americe. Taky na Venuši lítají auta, motorky, kola, tříkolky, koloběžky atd a hory tam nemají, Mars je placatý. Na Venuši taky mají panovníka krále a královnu, kteří bydlí za městem. Když tam někdo umře, tak ho spálí, hřbitov tam nemají. Rodiče se tam dožívají 300 let a Marťanka má 200 let, to je mladá holka. Uklízečky a podobné lidi tam nemají, mají tam roboty. Marťanka si pořídila dva roboty, aby měla doma veselo, a dala si je do kosmické lodi.

Kriminál tam nemají. Když tam někdo něco udělá, tak přijde o jednu ruku a pak je v prdeli a musí si to odpracovat, aby ruku zase dostal nazpátek. Na Venuši se nekrade, neloupí, nevraždí a podobně, protože lidi mají strach, že přijdou o ruce a nohy. Děti se učí létat kosmickou lodí už od 15 let, takže to umí, jak by kdo řekl.

Pes Pavel se honil s jiným psem a došlo to tak daleko, že se zakoukal do jiného psa – holky. Lítal sem a tam a udělal jí dítě. Marťanka měla strach, že se narodí děti a ne štěňátka. Ale dobře to dopadlo, narodila se štěňátka, deset malých štěňátek. Chudák Marťanka, když to viděla, nechala psa Pavla psem a nechala ho na Venuši u rodičů. Toho psa už nechtěla vidět, a proto ho nechala na Venuši. Bylo jí z toho hodně smutno, že doktor má děti a ona nic, tak odletěla do Ameriky domů a přiletěla na mýtinu a vyhodila policajta z kosmické lodi, aby šel bydlet někam jinam, že tu loď potřebuje k létání.

Tak šel policajt pryč, někam jinam, a Marťanka si zabalila kufr a odletěla někam pryč, nikdo neví kam. A chlapy už nechce vůbec vidět. Rodiče dali psovi bonbón, aby mluvil, a on jim všechno řekl o Marťance. A rodiče se děsili, co čeká Marťanku tam dole na zemi, tak psovi Pavlovi dali další bonbón a on se proměnil v kluka doktora. Takhle to bylo lepší než být pes.

Pavel šel pracovat do nemocnice na Venuši. Když byl Pavel tím doktorem, měl strach o Marťanku a šel ji hledat s rodičema, ale nenašli ji. Tak Pavel musel požádat rodiče o kosmickou loď, dostal ji a letěl dolů na zem a pak se to stalo. Dva mimozemšťani ho pronásledovali a namířili na loď laserovou pistolí a kosmická loď letěla hrozně rychle, tak se vybourali. Pak přišli mimozemšťani a namířili tu laserovou pistoli na Pavla a on přišel o ruce a nohy. Tak tam ležel úplně celý od krve.

Roboti volali Marťanku, ale ona se neozývala, tak roboti spravovali loď celý den a noc. Když to viděli lidi dole na zemi, vzali Pavla do nemocnice, ale tam nemají bonbóny, takže je kripl a lazar. Nemohli letět domů na Venuši, tak byli na zemi. Nemohli létat, protože tam byli nepřátelé mimozemšťané. Na Pavla byl žalostný pohled, tak volali Marťanku, ale ona byla někde pryč a nikdo neví kde. Chudák Pavel, bylo mu smutno po tom všem, co prožil s Marťankou. Teď musí čekat, až se Marťanka někde ukáže, snad mu pomůže.

Marťanka lítala od jednoho státu ke druhému, teď je například v Africe, byla tam kosmickou lodí a uzdravovala tam děti. Některé se jí líbily. Taky roboti jí volali od Pavla na mobil, ale Marťanka s nikým nechtěla mluvit, kvůli Pavlovi. Rodiče jí taky volali a ani s nimi Marťanka nemluvila. Taky chodila do lesa chytat ryby. A když tam teď byla, roboti tam našli malé děti, chlapečky, byla to mimina. Marťanka si je vzala k sobě domů a bude se o ně starat spolu s roboty.

Děti byly sirotkové, jejich matka spáchala sebevraždu, protože to pro ni bylo břemeno starat se o dvojčátka, o chlapečky. Otec byl voják a umřel ve válce. Tak to řekla policajtům, že našla malé dětičky v lese, že se o ně bude starat. Policajti jí to dovolili, aspoň bude mít o zábavu postaráno. Tak jim dala jména Nicholas a Lukas. Pavel byl nešťastný, že nemůže vidět Marťanku, a bylo mu strašně smutno. Když volal Marťance, říkal jí: Já tě moc miluju a myslím na tebe a myslím to vážně, ale ty mě nechceš a já jsem ti pomohl na té lodi z bryndy, do které jsi se dostala, pamatuješ? U romantické večeře na té lodi jsme si povídali a teď si chci taky s tebou povídat něžná slovíčka.

Marťanka se ozvala po dvou měsících hledání a zase plakala kvůli chlapovi. Tak řekla, že je někde ve Státech a že má malé dětičky. Ale když se to dozvěděla, co se stalo Pavlovi, tak trochu zaváhala a rychle mu přiletěla na pomoc. Ale nemohla se k němu dostat, protože tam lítali mimozemšťané s laserovou pistolí, a co jim přišlo do cesty, tak zničili. Tak museli povolat vojáky, aby je zabili a postříleli. Vojáci vzali kulomety a začali po nich střílet, co to šlo, a zbyla z nich placka a šrot.

Pak přiletěla Marťanka s dětmi, po třech měsících uviděla Pavla a plakala, jak dopadl. Tak mu dala bonbón a najednou měl ruce a nohy. Vroucně ho objala v náruči a pak se dlouho líbali. Pak Marťanka vzala svého doktora za ruku a odešli ke kosmické lodi. Pavel děti neviděl, bude to pro něj překvapení, že děti budou mít tátu a mámu. Rodiče se dozvěděli, že Pavel skoro umřel, tak mu na Venuši chystali pohřeb. Nakonec to dobře dopadlo, Pavel byl zase celý a pěkný kluk a Marťanka zase několik hodin plakala.

Marťanka na uvítanou dala prášek do kufru a něco se tam vařilo, zase večeře. Tak si Pavel a Marťanka pochutnali na dobré večeři a pak přišla romantika ve dvou, vlezli si do postele a dlouho se tam milovali. Když se policajt dozvěděl, že Marťanka má kluka i děti, tak jí volal na mobil do kosmické lodi a blahopřál jim, dětem i budoucímu tatínkovi a manželovi. Marťanka se svěřila Pavlovi, že měla dva kluky, známosti. Takže Pavel to ví a nezlobí se na ní, protože ji strašně miluje. Roboti přivezli dětičky ukázat a Pavel na to koukal, ale nic neříkal. Spíš měl radost, když ty děti uviděl, tak se ptal Marťanky, jestli jim ty děti zůstanou, že jim bude dělat tatínka a budou mít nějaké děti. Doktor taky nemůže mít děti, v mládí měl bouračku s autem, takže nemůže mít děti atd. Tak bude rád, když bude mít tyhle děti, ony se mu strašně líbily.

Tak Marťanka a Pavel letěli kosmickou lodí na Venuši za rodičema se pochlubit dětma a manželem. To budou panečku koukat a budou mít radost, že jsou babička a děduko. Policajt Nicholas dostal nabídku, aby pracoval na Venuši jako policajt, poctivý a hodný lidi tam oni potřebují. Tak se bude stěhovat na Venuši, to bude panečku život.

Na Vánoce se bude Marťanka vdávat, ale teprve je listopad a dlouho byla pryč od svého domova a viděla spoustu zajímavých věcí, lidí. Tak se babička a děduko těšili na děti, Marťanka už letěla kosmickou lodí na Venuši – cesta tam trvá 42 hodin, celý den a noc.

Přistáli na plošině na baráku a šli k babičce a dědovi s dětmi. Když je viděli, měli z toho radost, z dětiček. Tak jim Marťanka říkala, jak se jmenují – Nicholas a Lukas, ale maminka namítala, že by se to druhé dítě mělo jmenovat po tatínkovi Pavlovi.

A co dělají veverky a Fantomas? Inu, mají se dobře. Jsou tlustí jako prasátka, až je Marťanka zase promění, tak je nikdo nepozná. Tak si Marťanka řekla, že veverky promění. Fantomase nechá na jindy, mohl by to všechno zkazit a někomu ublížit. Tak vzala bonbóny a dala je těm veverkám a ony se proměnily v policajty. Tak zůstali na Venuši, kde budou pracovat na stáži, aby se něčemu přiučili.

Máma a táta se strašně smáli, když viděli ty veverky. Pavel měl velkou radost, že si může popovídat s policajtama. Jak byli veverky a byli pořádně tlustý jako prasátka, tak museli jít do fitka cvičit na mýtinu někam za město. Policajti dřeli až do večera a trvalo to dva dny, než zase vypadali pěkně, pomalu tam nechali duši.

Byly Vánoce 2030 a Marťanka a Pavel trávili Vánoce spolu a dětem bylo půl roku a už měly malé zoubky, což byl malý zázrak. Pavel dostat od Marťanky speciální hodinky, které mluvily, a Pavel dal Marťance šminky a líčidla a oblečení na sebe. Děti rostly jako z vody. Policajti si taky našli nevěsty. Policajt Nicholas a jeho milá měli taky svatbu a Pavel a Marťanka taky. Bylo to samé překvapení. Takže těch svateb bylo několik. Marťanka vzala Fantomase a dala mu bonbón a on se proměnil v člověka a lidi na Venuši na to koukali, na Fantomase. Že byl celý modrý, tak tam na Venuši našel uplatnění. Už to dobře dopadlo a byl to krásný konec. Všichni se měli dobře v roce 2030.

Kresby: Iveta Horváthová alias Rimini Filli

Poděkování: Ateliér radostné tvorby

Foto: We Give You Good

V Ivetiných příbězích se pohádkové postavy (nebo ti, kteří se za ně vydávají) dostávají do reálných situací: utíkají z domova, mají zdravotní i existenční problémy, zápasí s exekucí a šikanou, jsou závislí na lécích, tráví podstatnou část příběhu v nemocnici nebo jiném zařízení, trpí samotou, prožívají různé stresové situace, přicházejí o končetiny, které získávají zpátky za pomoci kouzelných bobónů, pro které si musí dojet na Venuši nebo na Mars a nebo vidí možné řešení v dočasné proměně v psa – v jeho těle můžou rychleji utéct v případě napadení.
Pohádky pro dospělé končí šťastně do té míry, do jaké to příběh umožňuje.

Více informací o Ivetě Horváthové najdete v rozhovoru, který Institut úzkosti s autorkou publikoval 14. 11. 2018.

Rozhovor si můžete přečíst ZDE.

Realizováno za finanční podpory hl. města Praha a Ministerstva kultury ČR.