Making Oddkin – for joy, for trouble, for volcano love

facebook
videozáznam

Program (6. září + 7. – 10. září) najdete níže nebo si ho můžete stáhnout ZDE!

Zůstat u témat vyžaduje dělat oddkin
Ani výstava, ani performance, ani konference, ani zastřešující koncept, MAKING ODDKIN – for joy, for trouble, for volcano love je koncipován jako čtyřdenní „výlet a setkání“, praxe a proces pohledu na svět, v komunitě a kontextu. pobyt s problémy vyžaduje MAKING ODDKIN

Ani výstava, ani performance, ani konference, ani zastřešující koncept, Making Oddkin – for joy, for trouble, for volcano love je koncipován jako čtyřdenní „výlet a setkání“, praxe a proces světonázoru, ve společenství a kontextu.

Je to událost o lidských-nelidských propletencích, o „nedokončených konfiguracích míst, časů, problémů a významů“, do nichž jsme zapleteni a které musíme zachránit, jak říká vědkyně a kulturní aktivistka Donna Haraway (Staying with the trouble. Making Kin in the Chthulucene, 2016, Duke University Press).

Inspiruje se mobilním termínem „oddkin“, který Harawayová vytvořila pro označení potřeby nečekané spolupráce a kombinací, nových a nepředvídatelných příbuzenských vztahů, které mohou vznikat mimo obvyklé genealogické, etnocentrické a antropocentrické vztahy, a sympaticky se zhmotňuje v interakci/intraakci různých druhů a příbuzných.

Navštíví Nisyros způsobem, jakým na počátku 20. století putovaly po světě karavany neboli „boulouky“, ve velké mobilizaci talentu, náhody a překvapení, přičemž si vypůjčí prvky z oslav vznikajících kolem pružné dočasnosti cirkusů, kolem veřejných festivalů, nakažlivé návštěvy podivínů, průvodů, rekonstrukcí a tradic vyprávění o vytváření světa.

Dlouho před příchodem rozhlasu, filmu, televize nebo internetu se jednalo o formy zábavy, které se vyvinuly v celé odvětví veřejné podívané, než je radikálně změnila nehmotnost webu a vznik virtuální populární kultury. U příležitosti 50. výročí roku 1968, který otřásl světem, se Making Oddkin dovolává kolektivních rituálů, osobních vkladů a smyslových/materiálních aspektů minulosti (a současnosti a budoucnosti) ve prospěch přítomnosti, vycházení do světa ve zvědavosti, péči a radosti, v konfliktech a problémech, v gonzo superskupinách, v druhově rozmanitých životech a divokých představách.

SYMPOZIA: BUĎ SE STANEME JEDEN DRUHÝM, NEBO VŮBEC NE

Různí činitelé pomohou vytvořit kontaktní zónu prostřednictvím taktik invence a diferenciace: umělci, vědci, historici, zemědělci, hudebníci, tanečníci, obchodníci, lidé, kteří mají dlouhý, krátký nebo žádný vztah a zkušenost s ostrovem, budou zkoumat možnosti radosti, úzkosti ze sociálně-ekologické katastrofy, lásky/strachu ze sopek, různých intuic 21. října. Dlouho před příchodem rozhlasu, filmu, televize nebo internetu se jednalo o formy angažovanosti a zábavy, které se vyvinuly v celý průmysl veřejné podívané, než je radikálně změnila nehmotnost webu a vznik virtuální populární kultury. U příležitosti 50. výročí roku 1968, který otřásl světem, odkazuje Making Oddkin.

Vycházejíc z paměti nilské skály a vody, využívá Making Oddkin materiály, zvířata, rostliny, příběhy, ekologie a ekonomie, aby se pokusil vymanit ze závoje institucionálního jazyka a místo toho se ponořil do jazyků, které mohou znovu představit lokalitu, vysledovat materiální prostory spojení, (ne)utkat realitu empatických těl, třenic, (ne)materiálních duchů a putujících zázraků.

Making Oddkin se objeví mezi 7. a 10. zářím 2018 na několika místech ostrova, například ve starých Loutre (veřejných lázních), v opuštěném přístavu Avlaki, podél cestiček divokých horkých pramenů Nisir, na malém veřejném náměstí Emporio, v kráteru sopky, ve vulkanologickém muzeu Nikia, v opuštěné klášterní osadě Nyfios, která nese stopy minojské éry, a jinde.

Odkloní se od diskurzů zaměřených na Atény a bude sledovat urbanismus tím, že vstoupí do života odlehlého ostrova Nisyros (ekoturismus a rozvoj, využívání přírodních zdrojů, politika Egejského moře), i když ne prostřednictvím přímého zobrazení a konvenčních zjednodušení. Bude zkoumat potěšení ze smíšených časů, z výměny příběhů, z nedidaktických interakcí a z možnosti učení se prostřednictvím jednoduchých gest ekvivalence a simultánního vytváření mýtů. Bude odkazovat na minulé události a jejich výsledky a vytvářet nové v rámci větších příběhů (Institut úzkosti).

Ve čtvrtek 6. září večer bude akce Making Oddkin zahájena večeří pro všechny ve Starých lázních (Palia Loutra) na ostrově Nisyros a promítáním dokumentárního filmu Into the Inferno (2016), jehož autory jsou Werner Herzog a vulkanolog Clive Oppenheimer. Ten bude prostřednictvím Skypu hovořit o geologické funkci a mýtech o vzniku sopek. Promítat se bude také film Donny Haraway. Storytelling for Earthly Survival“ režiséra Fabrizia Terranovy, půvabné vyprávění o radikálním myšlení Harawayové v otázkách vědy, technologie, genderu, mezidruhových vztahů a její hluboké angažovanosti ve feminismu a ekologii.

Odchází od diskurzu zaměřeného na Atény a sleduje urbanismus tím, že vstupuje do života odlehlého ostrova Nisyros (ekoturismus a rozvoj, využívání přírodních zdrojů, politika v Egejském moři), i když ne přímým zobrazením a konvenčním zjednodušením. Bude zkoumat potěšení ze smíšených časů, z výměny příběhů, z nedidaktických interakcí a z možnosti učení se prostřednictvím jednoduchých gest ekvivalence a simultánního vytváření mýtů. Bude odkazovat na minulé události a jejich výsledky a vytvářet nové v rámci větších příběhů (Institut úzkosti).

Ve čtvrtek 6. září večer bude akce Making Oddkin zahájena večeří pro všechny ve Starých lázních (Palia Loutra) na ostrově Nisyros a promítáním dokumentárního filmu Into the Inferno (2016), jehož autory jsou Werner Herzog a vulkanolog Clive Oppenheimer. Ten bude prostřednictvím Skypu hovořit o geologické funkci a mýtech o vzniku sopek. Promítat se bude také film Donny Haraway. Vyprávění příběhů pro přežití na Zemi“ Fabrizia Terranovy, půvabné vyprávění o radikálním myšlení Harawayové v otázkách vědy, technologie, genderu, mezidruhových vztahů a její hluboké angažovanosti ve feminismu a ekologii.

V následujících dnech budou jednotlivé příspěvky tvořit jakési dobrodružství, či spíše peripetie.

Ve vulkanologickém muzeu Nikia, jediném svého druhu v Řecku, a také v sadech osady nad kráterem představí vulkanolog a člen Řeckého institutu geologie a průzkumu nerostů (IGME) Georgios Vougioukalakis geologické zvláštnosti ostrova.

Architekti, znalci irské architektury a restaurátoři Giorgos Tsironis a Petra Kotsidou budou vyprávět o všem, co vědí, a pojednají o jedinečných vlastnostech místní tradice, zatímco mladší architekti Ioanna Vlachaki a Iro Karavela vystoupí s performativní přednáškou „Digging the Matter. Nisyros/An Atlas of Trauma“.

Dana Luciano, profesorka queer studií, environmentálních humanitních věd a americké literatury 19. století na Rutgersově univerzitě v USA, bude hovořit o vnímání geoefektu v době krize a o jazyce, který jej vyjadřuje („How the Earth Feels: Sensation and Speculative Geology“).

Italský umělec Giorgio Andreotta Calò, známý svou tvorbou, která se zabývá prvky životního prostředí (přírodními i nepřirozenými) zážitkovým způsobem, jehož výsledkem je poetický překlad reality, představí svou praxi a její rozměr cestování v čase a prostoru.

Performerky Nancy Stamatopoulou a Meimouna Coffi se setkají s morfologickými podmínkami ostrova a budou improvizovat ve venkovních prostorách (v kráteru sopky a v Apyries – přírodních venkovních saunách na ostrově).

Skupina Callas představí svou instalaci/performanci „Under the Volcano“ v kavárně-jídelně Oasis nedaleko pláže Moulari, která navazuje na sérii předchozích performancí pod názvem Lustlands (Vol. I, 2012 -& II, 2013) v Thermisii v Argolide a v New Yorku.

Čeští umělci David Fesl a Lukáš Hofmann budou na pláži Gyali (místo těžby pemzy a obsidiánu) hostit přímořský zážitek – rozkoš z organických a anorganických prvků, minerálů a plastických materiálů, jídla a morfologie s názvem Snídaně.

Architektka Ioanna Sotiriou, inspirovaná samotným ostrovem, se ve své videoperformanci „Cold Data: a prelude“ bude zabývat skladováním materiálů a nových technologií, digitálním cloudem, smrtí a pamětí.

Učitel Nisyrosu Apostolos Kaloudis bude průvodcem na procházce po stezkách ostrova a bude spolucestujícím odhalovat příběhy, mýty, stopy, ruiny a relikvie.

Spisovatel a aktivista Teos Romvos, ikonická postava řeckého undergroundu, bude hovořit o střetu svého života a díla. Společně se svou partnerkou Charou Pelekanou představí své aktivity a vizi pro Geopark Egejské moře a potřebu spoluorganizovat místní komunity za účelem záchrany života na řeckém souostroví.

Architektka Ioanna Sotiriou, inspirovaná samotným ostrovem, se bude ve své videoperformanci „Cold Data: a prelude“ zabývat skladováním materiálů a nových technologií, digitálním cloudem, smrtí a pamětí.

Učitel Nisyrosu Apostolos Kaloudis bude průvodcem na procházce po stezkách ostrova a bude spolucestujícím odhalovat příběhy, mýty, stopy, ruiny a relikvie.

Spisovatel a aktivista Teos Romvos, ikonická postava řeckého undergroundu, bude hovořit o souběhu svého života a díla. Společně se svou partnerkou Charou Pelekanou představí své aktivity a vizi pro Geopark Egejské moře a potřebu spoluorganizovat místní komunity pro záchranu života na řeckém souostroví.

Architektka Ioanna Sotiriou, inspirovaná samotným ostrovem, se ve své videoperformanci „Cold Data: a prelude“ bude zabývat skladováním materiálů a nových technologií, digitálním cloudem, smrtí a pamětí.

Učitel Nisyrosu Apostolos Kaloudis bude průvodcem na procházce po stezkách ostrova a bude spolucestujícím odhalovat příběhy, mýty, stopy, ruiny a relikvie.

Spisovatel a aktivista Teos Romvos, ikonická postava řeckého undergroundu, bude hovořit o souběhu svého života a díla. Společně se svou partnerkou Charou Pelekanou představí své aktivity a vizi pro Geopark Egejské moře a potřebu spoluorganizovat místní komunity pro záchranu života na řeckém souostroví.

Filmová pocta s názvem „Selenotropismus“, kterou kurátorsky připravila Filipa Ramos, zahrnuje díla Bena Riverse (Slow Action), Ursuly Mayer (Atom Spirit), Camille Henrot (The Strife of Love in a Dream), Ursuly Biemann (Acoustic Ocean) a Gerarda Holthuise (Careless Reef).

Umělkyně Daniela & Linda Dostalkovy si zvolily roli pozorovatele, který s humorem medituje nad naším ohromujícím a zároveň vyčerpávajícím vztahem k mytologii, a na Nisyros přivezou svou pohyblivou instalaci „Candleholders“ – osm světel (LED lamp), která zasáhnou a „osvětlí“ všechny techno-animistické, „temné“ aspekty odkinského happeningu.

Série projekcí s názvem „Symanimagenic“ bude zkoumat různé formy animace a jejich vztah k různým verzím a vnímání animismu a politické ekologie. Mezi promítanými celovečerními filmy budou díla Jakoba Kudska Steensena, Evy Papamargariti, Kostase Sfikase a dalších.

Lito Kattou upravuje předměty, které si objednává přes internet, a vytváří podivné hejno zoomorfních draků (jestřábů, chobotnic, draků, holubů – „Večerní roj“), kteří se rozletí po opuštěných plážích ostrova Nisyros a poukazují na migraci (lidí, kapitálu, myšlenek, tradic a zboží) a na nové směsi, které při tom vznikají.

Phoebe Giannisiová, básnířka a profesorka na Fakultě architektury Thessalské univerzity, rozšiřuje svůj výzkum bestiálního původu tragédie o performativní vyjádření, a to v setkání s polozdomácnělými ostrovními kozami a zvláštním statusem, který mají jako divoká zvířata.

Kurátor a umělec Paolo Colombo iniciuje vypravěčskou performanci: nisijská žena bude dětem na ulici šeptat zábavné a podivné zapomenuté příběhy ze severního Řecka, jak je vypráví a vzpomíná sám Paolo.

Díky těmto a dalším příspěvkům působí již dnes Making Oddkin nepředvídatelně a podobně jako sopka Nisyros ze své podstaty mobilizuje různé faktory a alternativní témata: „Křik osla a člověka“ (jako v chvále mimésis Michaela Taussiga/Waltera Benjamina); „Vyvlastnění“ (jako v anarchistické, alienistické literatuře Ursuly Le Guinové); „Spekulativní fabulace“ (jako v symanimagenním myšlení Harawayové); „Jen sopka skrývala překvapení“ (jako ve vyprávění Susan Sontagové Milenec sopky); „Skákání je rozkošná lekce okolností“ (jako ve filozofii smíšených těl Michela Serrese) atd.

Mezi přispěvatele patří např: Giorgio Andreotta Calò, The Callas, The Climate Collective, Meimouna Coffi, Paolo Colombo, Daniela & Linda Dostalkova, Em Kei, Makis Faros, David Fesl, Phoebe Giannisi, Václav Girsa, Lukas Hofmann, Apostolos Kaloudis, Iro Karavela, Lito Kattou, Kateřina Konvalinová, Petra Kotsidou, Filip Kraus, Dana Luciano, Marie Lukáčová, Petros Moris, Malvina Panagiotidi, Matěj Pavlík, Teos Romvos & Chara Pelekanou, Lucie Rosenfeldová, Saprophyta, Cally Spooner & Jesper List Thomsen, Nancy Stamatopoulou, Ioanna Sotiriou, Giorgos Tsironis, Ioanna Vlachaki, Georgios Vougioukalakis, Iria Vrettou a Ariadne Strofylla, Jiří Žák.

Projekce jejich děl se zúčastní.

Nadja Argyropoulou je kurátorkou výstavy Making Oddkin – for joy, for trouble, for volcanic love.

Výzkumný tým tvoří: Lydia Antoniou, Zuzana Bloch a Kiki Defteraiou.

Projekt pořádají Are | are-events.org, Praha a Sterna, Nisyros, v rámci programu The Institute of Anxiety ve spolupráci s Řeckou republikou, Periferií jižního Egejského moře a obcí Nisyros. Ministerstvo kultury ČR; NEON pro kulturu a rozvoj; Magistrát hl. m. Prahy; AEGEAN; Blue Star Ferries, Liber SA.

Tiskové materiály a obrázky:

Dropbox