Popelka Fíllí

V jednom malém městečku, spíš vesnici, žila jedna rodina, paní a pán Fíllí, a ty měli sedm dětí a další dítě bylo v kočárku. Nejstaršímu dítěti bylo dvacet a nejmladšímu dva roky – dvě holky a šest kluků. Dítě v kočárku se jmenovalo Rimini Fíllí a byly jí dva roky.

Rodiče ji měli trochu rádi, i přesto, že se narodila s defektem nosu a rozštěpem pusy. Děti se jí posmívaly a nadávaly jí. Rodičové občas jezdili pryč do města za prací a taky za kulturou. Většinou nebyli doma tři až pět dní a tak sourozenci nedávali malé Rimini jíst ani pít.

Malá Rimini byla bez vody a bez jídla. Taky neměla kde odpočívat, protože ji vyhodili z kočárku, a tak spala na matraci na zemi. Sourozenci na ni byli zlí a oškliví a hrozně se k ní chovali, jenom rodiče ji měli alespoň trochu rádi, ale nebylo to ono. Malá Rimini nemluvila a nekomunikovala s nikým až do svých deseti let. Pak šla do školy, ale děti ve škole se jí smály a šikanovaly jí, a ona myslela na to, že je zabije nebo že jim něco udělá ošklivého.

Maminka a tatínek odjeli pryč na návštěvu k přátelům. Měli dovču a jeli autem a byla zima a mráz. Byli tam pět dní. Doma bylo teplo, ale Rimini chodila v bačkůrkách ven do sněhu pro zamrzlou vodu a nákup ostatním sourozencům. Ostatní sourozenci dělali svoje věci a to už jim bylo třicet let. Rimini pořád trpěla, spala v kůlně na dříví. Jednou rodiče odjeli zase na návštěvu, ale už se nevrátili, protože měli autonehodu a doktoři už jim nemohli pomoci.

Takže Rimini bylo dvacet let a oslavila svoje narozeniny jako sirotek. Sourozenci jí však k narozeninám nic nedali, tak si Rimini řekla, že půjde na policii a řekne jim, jak se k ní sourozenci chovají. Tak to došlo nakonec i k soudu, kde byli sourozenci a ti to popřeli, že by se k Rimini špatně chovali a že by ji někdo mlátil nebo šikanoval. Oni naopak řekli, že sestra má schizofrenii, tudíž jí nikdo nevěřil.

Sourozenci si pro ni přichystali trest. Dali jí dřevorubeckou sekeru a zavřeli jí do sklepa na celý den jenom v pyžamu. Nedostala najíst ani napít. Byla tam celý den a celý den pracovala, ruce měla celé od krve a tekla jí krev z nosu. Když to měla hotové, vykoupala se v ledové vodě a opět nedostala najíst ani napít, tak šla spát do kůlny, kde bylo dřevo do kamen.

Rimini byla statečná holka, všechno to vydržela a myslela na to nejhorší – že je zabije nebo že je otráví jídlem. Že jim dá jed na krysy do jídla, aby se otrávili a chcípli. Tak si sehnala jed na krysy a dala jim ho do jídla a čekala, až to přijde a opravdu to přišlo: všichni sourozenci začali padat na zem na pusu a bylo po nich. Tak je nechala asi pět hodin bez pomoci a pak šla na poštu zavolat sanitku. Sanitek přijelo hodně, sourozence odvezli a byli v nemocnici. Rimini se v klidu najedla a napila a večer šla na diskotéku.

Tam si to pořádně užila a pak potkala jednoho kluka. Tancovali až do rána, kluk se jmenoval Lukas a bylo mu dvacet pět let. Co dělal, však neřekl a ona se do něj zamilovala, alespoň měla pro koho žít. Policie ani neřešila, že v nemocnici leží sedm lidí s otravou. Mysleli si, že je to rodinný problém, a to si každý musí vyřešit sám bez policie. Tak to byla pomsta k sourozencům. Rimini pak šla na polici a ukázala jim modřiny na těle a ti už museli věřit, že to byli sourozenci. Protože tam šel Lukas a policie Lukase znala a neoslovila ho titulem.

Všichni sourozenci teda půjdou do vězení. Rimini neměla kam jít, byla sama a nikdo jí nemohl pomoci, až na Lukase. Když se sourozenci uzdravili, tak ji zmlátili, že jí vyrazili zuby a měla zlomené obě ruce, a poručili si, aby jim prala a vařila a uklízela a podobně. Jednoho dne se Lukas objevil ve dveřích a zachránil ji, takže se rozhodla už odejít z domu pryč, ale oni ji našli a unesli ji a zase byla u nich doma.

Lukas zavolal polici a zatkli dva lidi, ty nejstarší. Ti dostali doživotní kriminál. Rimini mezitím dostala zápal plic a šla pro vodu, ale tam už na ni čekal Lukas. Vzal kýbl na vodu, hodil jim ho do oken, takže je vymlátil, a pak odvezl Rimini do nemocnice, protože měla zápal plic. Tak bude mít alespoň klid na uzdravení.

A pak zase policie zatkla jednoho ze sourozenců. Lukas měl vysoké postavení, proto ho všichni museli poslouchat. Rimini ležela v nemocnici a měla zápal plic a doktoři se o ní pěkně starali. Byla tam hodně dlouho, poplatky neplatila, protože na to neměla.

Pak přišli sourozenci a unesli ji, ale ne tam, kde předtím bydleli. Lukas a policie ji začali hledat. Bydleli v nějaké chatrči v lese, hluboko, aby je nikdo nenašel. Sourozenci jí pořád poroučeli a poslali ji pro vodu a na nákup. Musela jít v mraze v bačkorách a tričku ven, byla zima. Bylo čtyřicet stupňů mrazu a Rimini začala mrznout a začal padat sníh a byly veliké závěje a ona upadla a nezvedla se. Když ji našli myslivci, vypadalo to, že umřela. Měla omrzliny třetího stupně, ruce a nohy, tak doktoři zavolali Lukase, že je opět v nemocnici.

Lukas přišel do nemocnice a strašně se za ni modlil, aby neumřela, ale uzdravila se. Další sourozenci dostali doživotí a tam si dlouho posedí a ona bude mít klid a pokoj. Rimini ležela na JIPce a doktoři bojovali, aby nepřišla o ruce a nohy. Ležela v nemocnici asi tři měsíce a za pár měsíců oslavila jednadvacáté narozeniny. Ten rok utekl jako voda a byla pořád zima.

Sourozenci přišli za ní do nemocnice ji navštívit a přinesli jí nějaké dobroty. Ve skutečnosti tam přišli proto, aby ji zabili, dali jí do jídla nějaký jed, aby umřela, ale doktoři nebyli pitomí a zavolali policii a všichni šli do kriminálu. Rimini měla konečně klid a pokoj a pak přišel notář, kvůli závěti, protože rodiče umřeli.

Rimini zdědila nějaké peníze. Taky se dozvěděla, že byla malá a rodiče si ji adoptovali jako mimino. Rodiče má v cizině a neví kde. Policie po nich bude pátrat. Rimini se brzy uzdravila a šla domů. Měla klid, tak šla nakoupit jídlo a pití. Jak šla, začal padat sníh a ona upadla do závěje a nemohla vstát, protože spadla do díry.

Tak tam ležela několik hodin. Lukas měl krásné šaty a bílého koně. Šel ji hledat s policií. Podařilo se mu ji najít přesně o půlnoci. Vytáhl Rimini z díry a vzal ji do náruče. Rimini otevřela oči a uviděla Lukase, který měl korunku a šaty, co nosí princové. Rimini byla celá šťastná, že někoho má a že se o ni někdo bude starat.

Lukas ji odvezl do nemocnice, aby se uzdravila. Teď se mají oba dobře. Za pár měsíců bylo jaro. Rozkvetly kytky a v květnu 2013 měli svatbu. Narodily se jim dvě děti, dvojčata, chlapeček a holčička. Holčička se jmenovala Kréta a kluk Nicholas. Policie mezitím našla pravé rodiče Rimini, ti bydleli na Maltě, kde se mluví anglicky. Tak tam odjela se svojí rodinou.

Všichni byli šťastní a spokojení a to je konec pohádky. Všichni byli šťastní a zdraví v roce 2015.

Kresby: Iveta Horváthová alias Rimini Filli.
Poděkování Ateliéru radostné tvorby.

Foto: We Give You Good

V Ivetiných příbězích se pohádkové postavy (nebo ti, kteří se za ně vydávají) dostávají do reálných situací: utíkají z domova, mají zdravotní i existenční problémy, zápasí s exekucí a šikanou, jsou závislí na lécích, tráví podstatnou část příběhu v nemocnici nebo jiném zařízení, trpí samotou, prožívají různé stresové situace, přicházejí o končetiny, které získávají zpátky za pomoci kouzelných bobónů, pro které si musí dojet na Venuši nebo na Mars a nebo vidí možné řešení v dočasné proměně v psa - v jeho těle můžou rychleji utéct v případě napadení. 
Pohádky pro dospělé končí šťastně do té míry, do jaké to příběh umožňuje. 

Více informací o Ivetě Horváthové najdete v rozhovoru, který Institut úzkosti s autorkou publikoval 14. 11. 2018.
Rozhovor si můžete přečíst ZDE.