Studio Porucha: 1. díl

Nedávno jsme vám představili*y nový projekt audipodcastu Studio Porucha: O životě lidí s “jinakostí” v “normálním” světě, ve kterém nabouráváme témata “jinakosti” a “normality”.

1%20dil
Grafika: Bára Růžičková

Studio Porucha: 1. díl

Nedávno jsme vám představili*y nový projekt audipodcastu Studio Porucha: O životě lidí s “jinakostí” v “normálním” světě, ve kterém nabouráváme témata “jinakosti” a “normality”.

1%20dil

Přestože velká část z nás má s jinakostí, nebo postižením, zkušenost vlastní, či přenesenou skrze naše blízké, lidí, které máme rádi, žijeme s ni a blízko nich – tzv. postižení zůstává jinakostí, která společnost znepokojuje, děsí, a snad i odpuzuje.

Proč si většina z nás myslí, že lidé s postižením by stejně raději chtěli být „normální“, zdraví, symetričtí, stejně by raději nebyly autistkami, nežily by s chronickou bolestí, neměli by HIV, či jejich dítě by nežilo s Downovým syndromem?
Proč si většina z nás myslí, že když lidé potřebují medikaci, lékařskou péči či osobní asistenci, znamená to, že jejich život je smutný, omezený, tragický, zkrátka takový, který bychom nikdy rozhodně nechtěli žít?
Proč se dojímáme u filmů, které nám pořád dokola, jako trháky “Million dollar baby”, “Hlas moře”, nebo “Než jsem tě poznala”, vysvětlují, že je lepší nežít, než žit v těle, které se nehýbe, které potřebuje péči ostatních?

V prvním díle představíme jednotlivé host*ky podcastu a nastíníme, o čem to celé bude. Čeká nás společné prozkoumání toho, jak lidé s “postižením” či jinou zkušeností světa, utvářejí vlastní kulturní imaginace a narace, vztahy vzájemné podpory, ale i zdánlivě banální každodenní praxe, které napomáhají překonávat a přežít institucionální exkluzi, bariéry a ableistickou nadřazenost.

V podcastu zaznívá řada termínů, které se snažíme vysvětlit přímo v dílu, přesto si pro dovysvětlení řady z nich pomáháme slovníčkem, který jsme pro naší společnou práci vytvořili*y. Stejně tak je pro nás důležité zpřístupnit vám zdroje, ze kterých jsme čerpali*y.
Zdroje i slovníček si otevřete pomocí PDF na konci textu.

K obsahu epizody je také možné přistoupit pomocí přepisu, který najdete v PDF na konci tohoto textu.

Přejeme příjemný poslech a/či čtení!

Přestože velká část z nás má s jinakostí, nebo postižením, zkušenost vlastní, či přenesenou skrze naše blízké, lidí, které máme rádi, žijeme s ni a blízko nich – tzv. postižení zůstává jinakostí, která společnost znepokojuje, děsí, a snad i odpuzuje.
Proč si většina z nás myslí, že lidé s postižením by stejně raději chtěli být „normální“, zdraví, symetričtí, stejně by raději nebyly autistkami, nežily by s chronickou bolestí, neměli by HIV, či jejich dítě by nežilo s Downovým syndromem?
Proč si většina z nás myslí, že když lidé potřebují medikaci, lékařskou péči či osobní asistenci, znamená to, že jejich život je smutný, omezený, tragický, zkrátka takový, který bychom nikdy rozhodně nechtěli žít?
Proč se dojímáme u filmů, které nám pořád dokola, jako trháky “Million dollar baby”, “Hlas moře”, nebo “Než jsem tě poznala”, vysvětlují, že je lepší nežít, než žit v těle, které se nehýbe, které potřebuje péči ostatních?

V prvním díle představíme jednotlivé host*ky podcastu a nastíníme, o čem to celé bude. Čeká nás společné prozkoumání toho, jak lidé s “postižením” či jinou zkušeností světa, utvářejí vlastní kulturní imaginace a narace, vztahy vzájemné podpory, ale i zdánlivě banální každodenní praxe, které napomáhají překonávat a přežít institucionální exkluzi, bariéry a ableistickou nadřazenost.

V podcastu zaznívá řada termínů, které se snažíme vysvětlit přímo v dílu, přesto si pro dovysvětlení řady z nich pomáháme slovníčkem, který jsme pro naší společnou práci vytvořili*y. Stejně tak je pro nás důležité zpřístupnit vám zdroje, ze kterých jsme čerpali*y.
Zdroje i slovníček si otevřete pomocí PDF na konci textu.

K obsahu epizody je také možné přistoupit pomocí přepisu, který najdete v PDF na konci tohoto textu.

Přejeme příjemný poslech a/či čtení!

O ČEM JE STUDIO PORUCHA?
V podcastu nám nejde jen o zachycení konkrétních zkušeností toho, jakým způsobem dominantní kulturní narativy, zobrazování, představivosti a kreativity nezohledňují šíři lidské zkušenosti a vynechávájí zkušenost lidí s postižením, se senzorickou jinakostí, úzkostmi, depresemi, psychiatrickými onemocněními a obecně se specificky jinou zkušeností se světem. Především bychom chtěl*i sebrat archív toho, jakými způsoby lidé zneviditelňovaní a znevýhodňovaní nacházejí způsoby rezistence. Jaké cesty volí k tomu, aby kulturní narace a imaginace „přepsali*y, „přivlastnili*y“ si a v každodennosti a mezi sebou vytvořili*y novou, plastičtější a inkluzivnější imaginaci skutečného i neskutečného světa. Během společných i individuálních rozhovorů bychom se také chtěli*y dotknout jazyka a toho, jak jazyk spoluutváří naši schopnost vztahovat se ke světu, k sobě samým, i vytvářet „komunity“.

Děkujeme Kateřině Kolářové (dramaturgie), Jonášovi Richterovi (hudba a zvuk), Báře Růžičkové (grafický vizuál) a našim hostům a hostkám: Matějovi Čiperovi, Karolíně Chovancové, Zuzaně Kašparové, Pavle Kovaříkové, anně řičář libánské, Elianovi Poslednímu a Jitce Rudolfovové.

A zde najdete více o těch, kdo se na podcastu podíleli*y:

Matěj Čipera je od mala jsem neslyšící a pracuji jako vedoucí Tichých zpráv pod organizací Tichý svět - chráněná pracoviště. Taky pracujé jako lektor znakového jazyka a neslyšící tlumočník, apod. Jeho koníček je řízení auta, cestování a práce :-). Má rád psy a kočky.

Karolína Chovancová se pohybuje se na elektrickém vozíku, to jí ale nebrání žít naplněný život. Občas se jí prý připlete do cesty nějaká bariéra jako třeba schody nebo úzké dveře. Musí si pak hledat jiné cesty. Má skvělého manžela a malého synka. Žije na vesnici, kde buduje permakulturní sídlo. Chce žít udržitelně. Práci si tvoří sama. Zabývá se koučováním a pomáhá lidem být silnější a spokojenější. Více o ní najdete na: www.permaraj.cz

Zuzana Kašparová je spoluzakladatelkou feministického projektu Vyhonit ďábla a lektorkou. V nedávné době společně s Jakubem Strouhalem vydali podcastovou sérii o mladých a nemocných Postíže. Spolukoordinuje aktivistický projekt pro mladé Akumulátor, učí na UK předmět Interkulturní kompetence, lektoruje SexEd pro Konsent, trénuje tanec a občas někde publikuje nějaký článek. Baví jí se tulit s partnerem, kamarádit se a číst si třeba ve vlaku. Společně s několika lidmi v poslední době pracují na tvorbě crip klubíku, kde se setkávají lidé, kteří už mají dost ableismu. Myslí si, že budoucnost je feministická nebo žádná.

Kateřina Kolářová se dlouhodobě se věnuje studiu společenských imaginací jinakosti a postojům k „postižení“, mechanismům exkluze, feminismu, queer a crip utopiím. Kateřina vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Její novější práce se věnují bio-sociálním rozměrům metabolismu, vztahu jídla a „postižení“ a ekologickým rozměrům trávení. Je mj. autorkou antologie Jinakost ⁠–⁠ postižení ⁠–⁠ kritika: Společenské konstrukce nezpůsobilosti a hendikepu, či monografie Rehabilitative Postsocialism: Disability, Race, Gender, and Sexuality and the Limits of National Belonging.

Pavla Kovaříková je poradkyně, lektorka v tématech života a matka Marty a Míši. Narodila se s vrozeným glaukomem, v dětství měla zbytky zraku, od 15 let je zcela nevidomá. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově, v USA psychologické poradenství. Možná ji budete znát díky jejím úspěchům na paralympiádě v disciplíně v běhu na středních tratích a běžeckého lyžování, nebo díky její výtvarné tvorbě. Pavla se zhruba dvacet let szabývá vedením zážitkových a vzdělávacích programů pro nejrůznější cílové skupiny z řad vidících – kdysi v rámci bývalého Institutu základní rehabilitace zrakově postižených při UK a sdružení Okamžik, nyní pod hlavičkou Rozhledny. Spolupracuje s Asociací rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, Sociálně právní poradnou SONS a Tyfloservisem, o.p.s.

anna řičář libánská (ona/její) je anarcho neurodivergentní feministka a aktivistka, která momentálně dělá doktorát na FF UK na iberoamerikanistice - a to konkrétně na téma reprezentace původního obyvatelstva tzv. Amerik v české populární kultuře a imaginaci v letech 1948 až 1989. Hodně jí taky baví teorie genderu, reflexe kolonialismu a zkoumání různých typů sociální jinakosti. Kromě psaní dizertace se věnuje též dalším akademickým aktivitám, který ji zabírají většinu času. I ve volném času hodně čte, a to tak moc, že s Eljou Plíhalem pořádá pravidelná kolektivní čtení Kruh intersekce. Angažuje se v Mad pride a taky se snaží šířit na sociálních sítích povědomí o sexuální práci. Ráda se obklopuje rostlinami, chodí do galerií a do přírody a (marně) se snaží naučit hrát na syntezátory. Velkou část dne tráví kromě četby taky denním sněním.

Elian Poslední / bude doplněno

Jitka Rudolfová / bude doplněno

O ČEM JE STUDIO PORUCHA?
V podcastu nám nejde jen o zachycení konkrétních zkušeností toho, jakým způsobem dominantní kulturní narativy, zobrazování, představivosti a kreativity nezohledňují šíři lidské zkušenosti a vynechávájí zkušenost lidí s postižením, se senzorickou jinakostí, úzkostmi, depresemi, psychiatrickými onemocněními a obecně se specificky jinou zkušeností se světem. Především bychom chtěl*i sebrat archív toho, jakými způsoby lidé zneviditelňovaní a znevýhodňovaní nacházejí způsoby rezistence. Jaké cesty volí k tomu, aby kulturní narace a imaginace „přepsali*y, „přivlastnili*y“ si a v každodennosti a mezi sebou vytvořili*y novou, plastičtější a inkluzivnější imaginaci skutečného i neskutečného světa. Během společných i individuálních rozhovorů bychom se také chtěli*y dotknout jazyka a toho, jak jazyk spoluutváří naši schopnost vztahovat se ke světu, k sobě samým, i vytvářet „komunity“.

Děkujeme Kateřině Kolářové (dramaturgie), Jonášovi Richterovi (hudba a zvuk), Báře Růžičkové (grafický vizuál) a našim hostům a hostkám: Matějovi Čiperovi, Karolíně Chovancové, Zuzaně Kašparové, Pavle Kovaříkové, anně řičář libánské, Elianovi Poslednímu a Jitce Rudolfovové.

A zde najdete více o těch, kdo se na podcastu podíleli*y:

Matěj Čipera je od mala jsem neslyšící a pracuji jako vedoucí Tichých zpráv pod organizací Tichý svět - chráněná pracoviště. Taky pracujé jako lektor znakového jazyka a neslyšící tlumočník, apod. Jeho koníček je řízení auta, cestování a práce :-). Má rád psy a kočky.

Karolína Chovancová se pohybuje se na elektrickém vozíku, to jí ale nebrání žít naplněný život. Občas se jí prý připlete do cesty nějaká bariéra jako třeba schody nebo úzké dveře. Musí si pak hledat jiné cesty. Má skvělého manžela a malého synka. Žije na vesnici, kde buduje permakulturní sídlo. Chce žít udržitelně. Práci si tvoří sama. Zabývá se koučováním a pomáhá lidem být silnější a spokojenější. Více o ní najdete na: www.permaraj.cz

Zuzana Kašparová je spoluzakladatelkou feministického projektu Vyhonit ďábla a lektorkou. V nedávné době společně s Jakubem Strouhalem vydali podcastovou sérii o mladých a nemocných Postíže. Spolukoordinuje aktivistický projekt pro mladé Akumulátor, učí na UK předmět Interkulturní kompetence, lektoruje SexEd pro Konsent, trénuje tanec a občas někde publikuje nějaký článek. Baví jí se tulit s partnerem, kamarádit se a číst si třeba ve vlaku. Společně s několika lidmi v poslední době pracují na tvorbě crip klubíku, kde se setkávají lidé, kteří už mají dost ableismu. Myslí si, že budoucnost je feministická nebo žádná.

Kateřina Kolářová se dlouhodobě se věnuje studiu společenských imaginací jinakosti a postojům k „postižení“, mechanismům exkluze, feminismu, queer a crip utopiím. Kateřina vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Její novější práce se věnují bio-sociálním rozměrům metabolismu, vztahu jídla a „postižení“ a ekologickým rozměrům trávení. Je mj. autorkou antologie Jinakost ⁠–⁠ postižení ⁠–⁠ kritika: Společenské konstrukce nezpůsobilosti a hendikepu, či monografie Rehabilitative Postsocialism: Disability, Race, Gender, and Sexuality and the Limits of National Belonging.

Pavla Kovaříková je poradkyně, lektorka v tématech života a matka Marty a Míši. Narodila se s vrozeným glaukomem, v dětství měla zbytky zraku, od 15 let je zcela nevidomá. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově, v USA psychologické poradenství. Možná ji budete znát díky jejím úspěchům na paralympiádě v disciplíně v běhu na středních tratích a běžeckého lyžování, nebo díky její výtvarné tvorbě. Pavla se zhruba dvacet let szabývá vedením zážitkových a vzdělávacích programů pro nejrůznější cílové skupiny z řad vidících – kdysi v rámci bývalého Institutu základní rehabilitace zrakově postižených při UK a sdružení Okamžik, nyní pod hlavičkou Rozhledny. Spolupracuje s Asociací rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, Sociálně právní poradnou SONS a Tyfloservisem, o.p.s.

anna řičář libánská (ona/její) je anarcho neurodivergentní feministka a aktivistka, která momentálně dělá doktorát na FF UK na iberoamerikanistice - a to konkrétně na téma reprezentace původního obyvatelstva tzv. Amerik v české populární kultuře a imaginaci v letech 1948 až 1989. Hodně jí taky baví teorie genderu, reflexe kolonialismu a zkoumání různých typů sociální jinakosti. Kromě psaní dizertace se věnuje též dalším akademickým aktivitám, který ji zabírají většinu času. I ve volném času hodně čte, a to tak moc, že s Eljou Plíhalem pořádá pravidelná kolektivní čtení Kruh intersekce. Angažuje se v Mad pride a taky se snaží šířit na sociálních sítích povědomí o sexuální práci. Ráda se obklopuje rostlinami, chodí do galerií a do přírody a (marně) se snaží naučit hrát na syntezátory. Velkou část dne tráví kromě četby taky denním sněním.

Elian Poslední / bude doplněno

Jitka Rudolfová / bude doplněno

Projekt vzikl díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a hl. města Prahy.

Projekt vzikl díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a hl. města Prahy.

Předchozí akce

Past events