Studio Porucha 2 díl: "Já si to užiju": všední život ableismu a bariér

Ve druhém díle podcastu se věnujeme bariérám a každodennímu potýkání se s překážkami, komplikacemi a nepochopením.

Aktualni%20ctverec2
Grafika: Bára Růžičková

Studio Porucha 2 díl: "Já si to užiju": všední život ableismu a bariér

Ve druhém díle podcastu se věnujeme bariérám a každodennímu potýkání se s překážkami, komplikacemi a nepochopením.

Aktualni%20ctverec2
Grafika: Bára Růžičková

"Copak se můžu považovat za rovnoprávnou, když se musím cítit vděčná za bezbariérovou toaletu?” Judith Heumann

V tomto díle podcastu se věnujeme bariérám a každodennímu potýkání se s překážkami, komplikacemi a nepochopením, které některým z nás stojí v cestě k dobrému životu a rovným životním možnostem. Pro název této epizody jsme si vypůjčili*y slova Pavly Kovaříkové „Já si to tu užiju“, které zachycují nejenom nezlomnost lidí, kteří těmto otravným překážkám čelí, a jim na truc si život umí užít. Odhodlání „si to tu užít“ je ironické přeznačení všech těch mediálních medailonků pomyslných hrdinů a hrdinek, které nejčastěji začínají větou „navzdory svému postižení“ ten, ta či oni, dokázali*y velké věci. Navrhujeme proto číst Pavlina slova Já si to užiju následovně: „navzdory obtěžujícím překážkám, a vylučující neinformované společnosti, si to tu užiju.“

I v druhé epizodě narážíme na řadu pojmů, které si zaslouží naší pozornost nebo větší vysvětlení. Slovníček s vysvětlenými pojmy a zdroji k této epizodě najdete na konci tohoto textu v příloze ve formě PDF.

K obsahu epizody je také možné přistoupit pomocí přepisu, který najdete rovněž na konci textu.

Přejeme příjemný poslech a/či čtení!

"Copak se můžu považovat za rovnoprávnou, když se musím cítit vděčná za bezbariérovou toaletu?” Judith Heumann

V tomto díle podcastu se věnujeme bariérám a každodennímu potýkání se s překážkami, komplikacemi a nepochopením, které některým z nás stojí v cestě k dobrému životu a rovným životním možnostem. Pro název této epizody jsme si vypůjčili*y slova Pavly Kovaříkové „Já si to tu užiju“, které zachycují nejenom nezlomnost lidí, kteří těmto otravným překážkám čelí, a jim na truc si život umí užít. Odhodlání „si to tu užít“ je ironické přeznačení všech těch mediálních medailonků pomyslných hrdinů a hrdinek, které nejčastěji začínají větou „navzdory svému postižení“ ten, ta či oni, dokázali*y velké věci. Navrhujeme proto číst Pavlina slova Já si to užiju následovně: „navzdory obtěžujícím překážkám, a vylučující neinformované společnosti, si to tu užiju.“

I v druhé epizodě narážíme na řadu pojmů, které si zaslouží naší pozornost nebo větší vysvětlení. Slovníček s vysvětlenými pojmy a zdroji k této epizodě najdete na konci tohoto textu v příloze ve formě PDF.

K obsahu epizody je také možné přistoupit pomocí přepisu, který najdete rovněž na konci textu.

Přejeme příjemný poslech a/či čtení!

O ČEM JE STUDIO PORUCHA?
V podcastu nám nejde jen o zachycení konkrétních zkušeností toho, jakým způsobem dominantní kulturní narativy, zobrazování, představivosti a kreativity nezohledňují šíři lidské zkušenosti a vynechávájí zkušenost lidí s postižením, se senzorickou jinakostí, úzkostmi, depresemi, psychiatrickými onemocněními a obecně se specificky jinou zkušeností se světem. Především bychom chtěl*i sebrat archív toho, jakými způsoby lidé zneviditelňovaní a znevýhodňovaní nacházejí způsoby rezistence. Jaké cesty volí k tomu, aby kulturní narace a imaginace „přepsali*y, „přivlastnili*y“ si a v každodennosti a mezi sebou vytvořili*y novou, plastičtější a inkluzivnější imaginaci skutečného i neskutečného světa. Během společných i individuálních rozhovorů bychom se také chtěli*y dotknout jazyka a toho, jak jazyk spoluutváří naši schopnost vztahovat se ke světu, k sobě samým, i vytvářet „komunity“.

Děkujeme Kateřině Kolářové (dramaturgie), Jonášovi Richterovi (hudba a zvuk), Báře Růžičkové (grafický vizuál) a našim hostům a hostkám: Matějovi Čiperovi, Karolíně Chovancové, Zuzaně Kašparové, Pavle Kovaříkové, anně řičář libánské, Elianovi Poslednímu a Jitce Rudolfovové.

A zde najdete více o těch, kdo se na podcastu podíleli*y:

Matěj Čipera je od mala jsem neslyšící a pracuji jako vedoucí Tichých zpráv pod organizací Tichý svět - chráněná pracoviště. Taky pracujé jako lektor znakového jazyka a neslyšící tlumočník, apod. Jeho koníček je řízení auta, cestování a práce :-). Má rád psy a kočky.

Karolína Chovancová se pohybuje se na elektrickém vozíku, to jí ale nebrání žít naplněný život. Občas se jí prý připlete do cesty nějaká bariéra jako třeba schody nebo úzké dveře. Musí si pak hledat jiné cesty. Má skvělého manžela a malého synka. Žije na vesnici, kde buduje permakulturní sídlo. Chce žít udržitelně. Práci si tvoří sama. Zabývá se koučováním a pomáhá lidem být silnější a spokojenější. Více o ní najdete na: www.permaraj.cz

Zuzana Kašparová je spoluzakladatelkou feministického projektu Vyhonit ďábla a lektorkou. V nedávné době společně s Jakubem Strouhalem vydali podcastovou sérii o mladých a nemocných Postíže. Spolukoordinuje aktivistický projekt pro mladé Akumulátor, učí na UK předmět Interkulturní kompetence, lektoruje SexEd pro Konsent, trénuje tanec a občas někde publikuje nějaký článek. Baví jí se tulit s partnerem, kamarádit se a číst si třeba ve vlaku. Společně s několika lidmi v poslední době pracují na tvorbě crip klubíku, kde se setkávají lidé, kteří už mají dost ableismu. Myslí si, že budoucnost je feministická nebo žádná.

Kateřina Kolářová se dlouhodobě se věnuje studiu společenských imaginací jinakosti a postojům k „postižení“, mechanismům exkluze, feminismu, queer a crip utopiím. Kateřina vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Její novější práce se věnují bio-sociálním rozměrům metabolismu, vztahu jídla a „postižení“ a ekologickým rozměrům trávení. Je mj. autorkou antologie Jinakost ⁠–⁠ postižení ⁠–⁠ kritika: Společenské konstrukce nezpůsobilosti a hendikepu, či monografie Rehabilitative Postsocialism: Disability, Race, Gender, and Sexuality and the Limits of National Belonging.

Pavla Kovaříková je poradkyně, lektorka v tématech života a matka Marty a Míši. Narodila se s vrozeným glaukomem, v dětství měla zbytky zraku, od 15 let je zcela nevidomá. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově, v USA psychologické poradenství. Možná ji budete znát díky jejím úspěchům na paralympiádě v disciplíně v běhu na středních tratích a běžeckého lyžování, nebo díky její výtvarné tvorbě. Pavla se zhruba dvacet let szabývá vedením zážitkových a vzdělávacích programů pro nejrůznější cílové skupiny z řad vidících – kdysi v rámci bývalého Institutu základní rehabilitace zrakově postižených při UK a sdružení Okamžik, nyní pod hlavičkou Rozhledny. Spolupracuje s Asociací rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, Sociálně právní poradnou SONS a Tyfloservisem, o.p.s.

anna řičář libánská (ona/její) je anarcho neurodivergentní feministka a aktivistka, která momentálně dělá doktorát na FF UK na iberoamerikanistice - a to konkrétně na téma reprezentace původního obyvatelstva tzv. Amerik v české populární kultuře a imaginaci v letech 1948 až 1989. Hodně jí taky baví teorie genderu, reflexe kolonialismu a zkoumání různých typů sociální jinakosti. Kromě psaní dizertace se věnuje též dalším akademickým aktivitám, který ji zabírají většinu času. I ve volném času hodně čte, a to tak moc, že s Eljou Plíhalem pořádá pravidelná kolektivní čtení Kruh intersekce. Angažuje se v Mad pride a taky se snaží šířit na sociálních sítích povědomí o sexuální práci. Ráda se obklopuje rostlinami, chodí do galerií a do přírody a (marně) se snaží naučit hrát na syntezátory. Velkou část dne tráví kromě četby taky denním sněním.

Elian Poslední / bude doplněno

Jitka Rudolfová / bude doplněno

O ČEM JE STUDIO PORUCHA?
V podcastu nám nejde jen o zachycení konkrétních zkušeností toho, jakým způsobem dominantní kulturní narativy, zobrazování, představivosti a kreativity nezohledňují šíři lidské zkušenosti a vynechávájí zkušenost lidí s postižením, se senzorickou jinakostí, úzkostmi, depresemi, psychiatrickými onemocněními a obecně se specificky jinou zkušeností se světem. Především bychom chtěl*i sebrat archív toho, jakými způsoby lidé zneviditelňovaní a znevýhodňovaní nacházejí způsoby rezistence. Jaké cesty volí k tomu, aby kulturní narace a imaginace „přepsali*y, „přivlastnili*y“ si a v každodennosti a mezi sebou vytvořili*y novou, plastičtější a inkluzivnější imaginaci skutečného i neskutečného světa. Během společných i individuálních rozhovorů bychom se také chtěli*y dotknout jazyka a toho, jak jazyk spoluutváří naši schopnost vztahovat se ke světu, k sobě samým, i vytvářet „komunity“.

Děkujeme Kateřině Kolářové (dramaturgie), Jonášovi Richterovi (hudba a zvuk), Báře Růžičkové (grafický vizuál) a našim hostům a hostkám: Matějovi Čiperovi, Karolíně Chovancové, Zuzaně Kašparové, Pavle Kovaříkové, anně řičář libánské, Elianovi Poslednímu a Jitce Rudolfovové.

A zde najdete více o těch, kdo se na podcastu podíleli*y:

Matěj Čipera je od mala jsem neslyšící a pracuji jako vedoucí Tichých zpráv pod organizací Tichý svět - chráněná pracoviště. Taky pracujé jako lektor znakového jazyka a neslyšící tlumočník, apod. Jeho koníček je řízení auta, cestování a práce :-). Má rád psy a kočky.

Karolína Chovancová se pohybuje se na elektrickém vozíku, to jí ale nebrání žít naplněný život. Občas se jí prý připlete do cesty nějaká bariéra jako třeba schody nebo úzké dveře. Musí si pak hledat jiné cesty. Má skvělého manžela a malého synka. Žije na vesnici, kde buduje permakulturní sídlo. Chce žít udržitelně. Práci si tvoří sama. Zabývá se koučováním a pomáhá lidem být silnější a spokojenější. Více o ní najdete na: www.permaraj.cz

Zuzana Kašparová je spoluzakladatelkou feministického projektu Vyhonit ďábla a lektorkou. V nedávné době společně s Jakubem Strouhalem vydali podcastovou sérii o mladých a nemocných Postíže. Spolukoordinuje aktivistický projekt pro mladé Akumulátor, učí na UK předmět Interkulturní kompetence, lektoruje SexEd pro Konsent, trénuje tanec a občas někde publikuje nějaký článek. Baví jí se tulit s partnerem, kamarádit se a číst si třeba ve vlaku. Společně s několika lidmi v poslední době pracují na tvorbě crip klubíku, kde se setkávají lidé, kteří už mají dost ableismu. Myslí si, že budoucnost je feministická nebo žádná.

Kateřina Kolářová se dlouhodobě se věnuje studiu společenských imaginací jinakosti a postojům k „postižení“, mechanismům exkluze, feminismu, queer a crip utopiím. Kateřina vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Její novější práce se věnují bio-sociálním rozměrům metabolismu, vztahu jídla a „postižení“ a ekologickým rozměrům trávení. Je mj. autorkou antologie Jinakost ⁠–⁠ postižení ⁠–⁠ kritika: Společenské konstrukce nezpůsobilosti a hendikepu, či monografie Rehabilitative Postsocialism: Disability, Race, Gender, and Sexuality and the Limits of National Belonging.

Pavla Kovaříková je poradkyně, lektorka v tématech života a matka Marty a Míši. Narodila se s vrozeným glaukomem, v dětství měla zbytky zraku, od 15 let je zcela nevidomá. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově, v USA psychologické poradenství. Možná ji budete znát díky jejím úspěchům na paralympiádě v disciplíně v běhu na středních tratích a běžeckého lyžování, nebo díky její výtvarné tvorbě. Pavla se zhruba dvacet let szabývá vedením zážitkových a vzdělávacích programů pro nejrůznější cílové skupiny z řad vidících – kdysi v rámci bývalého Institutu základní rehabilitace zrakově postižených při UK a sdružení Okamžik, nyní pod hlavičkou Rozhledny. Spolupracuje s Asociací rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, Sociálně právní poradnou SONS a Tyfloservisem, o.p.s.

anna řičář libánská (ona/její) je anarcho neurodivergentní feministka a aktivistka, která momentálně dělá doktorát na FF UK na iberoamerikanistice - a to konkrétně na téma reprezentace původního obyvatelstva tzv. Amerik v české populární kultuře a imaginaci v letech 1948 až 1989. Hodně jí taky baví teorie genderu, reflexe kolonialismu a zkoumání různých typů sociální jinakosti. Kromě psaní dizertace se věnuje též dalším akademickým aktivitám, který ji zabírají většinu času. I ve volném času hodně čte, a to tak moc, že s Eljou Plíhalem pořádá pravidelná kolektivní čtení Kruh intersekce. Angažuje se v Mad pride a taky se snaží šířit na sociálních sítích povědomí o sexuální práci. Ráda se obklopuje rostlinami, chodí do galerií a do přírody a (marně) se snaží naučit hrát na syntezátory. Velkou část dne tráví kromě četby taky denním sněním.

Elian Poslední / bude doplněno

Jitka Rudolfová / bude doplněno

Podcast Studio Porucha vziká za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a hl. města Prahy.

Podcast Studio Porucha vziká za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a hl. města Prahy.

Předchozí akce

Past events