• 23/04–30/05/2024

Studio Porucha 4.díl: „Těžko se mi hledaj slova, který bych si mohla zabydlet"

Přinášíme pokračování Studia Porucha! Tentokrát o tvoření citlivého a jinakost respektujícího vyjadřování.

Ig%20square
(c) Bára Růžičková
  • 23/04–30/05/2024

Studio Disorder: Episode 4: "It's hard for me to find words to dwell on"

We bring you the continuation of Studio Disorder! This time about creating sensitive and respectful expression of difference.

Ig%20square
(c) Bára Růžičková

„Často se setkáváme s pojmem hluchoněmí, což je termín, který se opravdu nehodí. My opravdu neslyšíme, ale neznamená to, že nemůžeme mluvit, nejsme němí.“ Matěj Čipera

S velkou radostí oznamujeme, že si opět můžete “naladit” Studio Porucha! Poslechněte si nový díl z pokračování našeho podcastu o životě s “jinakostí” v “normálním světě”. O čem se bavíme tentokrát?

Jak zdvořile, citlivě a s respektem mluvit o jinakosti a tzv. postižení? Jak lidi s postižením neurazit? A existují vůbec nějaká správná označení?

V nové, čtvrté, epizodě podcastu Studia Porucha se bavíme například o tom, kde hledat inspiraci při tvoření citlivého a jinakost respektujícího vyjadřování. Poslechněte si, jak skrze jazyk můžeme přetvářet sociální vztah „postižení“.

V podcastu zaznívá řada termínů, které se snažíme vysvětlit přímo v dílu, přesto si pro dovysvětlení řady z nich pomáháme námi vytvořeným slovníčkem. Ten najdete společně i se seznamem zdrojů, ze kterých jsme čerpali*y, a s přepisem epizody na konci tohoto textu.

Přejeme příjemný poslech a/či čtení!

"We often encounter the term deaf-mute, which is a term that really doesn't fit. We don't really hear, but that doesn't mean we can't speak, we're not deaf-mute." Matěj Čipera

We are very happy to announce that you can "tune in" to Studio Porucha again! Listen to a new episode from the continuation of our podcast about living with "otherness" in the "normal world". What are we talking about this time?

How to talk about difference and so-called disability in a respectful, sensitive and sensitive way? How not to offend people with disabilities? And are there even any proper labels?

O ČEM JE STUDIO PORUCHA?
V podcastu nám nejde jen o zachycení konkrétních zkušeností toho, jakým způsobem dominantní kulturní narativy, zobrazování, představivosti a kreativity nezohledňují šíři lidské zkušenosti a vynechávájí zkušenost lidí s postižením, se senzorickou jinakostí, úzkostmi, depresemi, psychiatrickými onemocněními a obecně se specificky jinou zkušeností se světem. Především bychom chtěl*i sebrat archív toho, jakými způsoby lidé zneviditelňovaní a znevýhodňovaní nacházejí způsoby rezistence. Jaké cesty volí k tomu, aby kulturní narace a imaginace „přepsali*y, „přivlastnili*y“ si a v každodennosti a mezi sebou vytvořili*y novou, plastičtější a inkluzivnější imaginaci skutečného i neskutečného světa. Během společných i individuálních rozhovorů bychom se také chtěli*y dotknout jazyka a toho, jak jazyk spoluutváří naši schopnost vztahovat se ke světu, k sobě samým, i vytvářet „komunity“.

Děkujeme Kateřině Kolářové (dramaturgie), Jonášovi Richterovi (hudba a zvuk), Báře Růžičkové (grafický vizuál) a našim hostům a hostkám: Matějovi Čiperovi, Karolíně Chovancové, Zuzaně Kašparové, Pavle Kovaříkové, anně řičář libánské, Elianovi Poslednímu a Jitce Rudolfovové.

A zde najdete více o těch, kdo se na podcastu podíleli*y:

Matěj Čipera je od mala jsem neslyšící a pracuji jako vedoucí Tichých zpráv pod organizací Tichý svět - chráněná pracoviště. Taky pracujé jako lektor znakového jazyka a neslyšící tlumočník, apod. Jeho koníček je řízení auta, cestování a práce :-). Má rád psy a kočky.

Karolína Chovancová se pohybuje se na elektrickém vozíku, to jí ale nebrání žít naplněný život. Občas se jí prý připlete do cesty nějaká bariéra jako třeba schody nebo úzké dveře. Musí si pak hledat jiné cesty. Má skvělého manžela a malého synka. Žije na vesnici, kde buduje permakulturní sídlo. Chce žít udržitelně. Práci si tvoří sama. Zabývá se koučováním a pomáhá lidem být silnější a spokojenější. Více o ní najdete na: www.permaraj.cz

Zuzana Kašparová je spoluzakladatelkou feministického projektu Vyhonit ďábla a lektorkou. V nedávné době společně s Jakubem Strouhalem vydali podcastovou sérii o mladých a nemocných Postíže. Spolukoordinuje aktivistický projekt pro mladé Akumulátor, učí na UK předmět Interkulturní kompetence, lektoruje SexEd pro Konsent, trénuje tanec a občas někde publikuje nějaký článek. Baví jí se tulit s partnerem, kamarádit se a číst si třeba ve vlaku. Společně s několika lidmi v poslední době pracují na tvorbě crip klubíku, kde se setkávají lidé, kteří už mají dost ableismu. Myslí si, že budoucnost je feministická nebo žádná.

Kateřina Kolářová se dlouhodobě se věnuje studiu společenských imaginací jinakosti a postojům k „postižení“, mechanismům exkluze, feminismu, queer a crip utopiím. Kateřina vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Její novější práce se věnují bio-sociálním rozměrům metabolismu, vztahu jídla a „postižení“ a ekologickým rozměrům trávení. Je mj. autorkou antologie Jinakost ⁠–⁠ postižení ⁠–⁠ kritika: Společenské konstrukce nezpůsobilosti a hendikepu, či monografie Rehabilitative Postsocialism: Disability, Race, Gender, and Sexuality and the Limits of National Belonging.

Pavla Kovaříková je poradkyně, lektorka v tématech života a matka Marty a Míši. Narodila se s vrozeným glaukomem, v dětství měla zbytky zraku, od 15 let je zcela nevidomá. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově, v USA psychologické poradenství. Možná ji budete znát díky jejím úspěchům na paralympiádě v disciplíně v běhu na středních tratích a běžeckého lyžování, nebo díky její výtvarné tvorbě. Pavla se zhruba dvacet let szabývá vedením zážitkových a vzdělávacích programů pro nejrůznější cílové skupiny z řad vidících – kdysi v rámci bývalého Institutu základní rehabilitace zrakově postižených při UK a sdružení Okamžik, nyní pod hlavičkou Rozhledny. Spolupracuje s Asociací rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, Sociálně právní poradnou SONS a Tyfloservisem, o.p.s.

anna řičář libánská (ona/její) je anarcho neurodivergentní feministka a aktivistka, která momentálně dělá doktorát na FF UK na iberoamerikanistice - a to konkrétně na téma reprezentace původního obyvatelstva tzv. Amerik v české populární kultuře a imaginaci v letech 1948 až 1989. Hodně jí taky baví teorie genderu, reflexe kolonialismu a zkoumání různých typů sociální jinakosti. Kromě psaní dizertace se věnuje též dalším akademickým aktivitám, který ji zabírají většinu času. I ve volném času hodně čte, a to tak moc, že s Eljou Plíhalem pořádá pravidelná kolektivní čtení Kruh intersekce. Angažuje se v Mad pride a taky se snaží šířit na sociálních sítích povědomí o sexuální práci. Ráda se obklopuje rostlinami, chodí do galerií a do přírody a (marně) se snaží naučit hrát na syntezátory. Velkou část dne tráví kromě četby taky denním sněním.

Elian Poslední / bude doplněno

Jitka Rudolfová / bude doplněno

O ČEM JE STUDIO PORUCHA?
V podcastu nám nejde jen o zachycení konkrétních zkušeností toho, jakým způsobem dominantní kulturní narativy, zobrazování, představivosti a kreativity nezohledňují šíři lidské zkušenosti a vynechávájí zkušenost lidí s postižením, se senzorickou jinakostí, úzkostmi, depresemi, psychiatrickými onemocněními a obecně se specificky jinou zkušeností se světem. Především bychom chtěl*i sebrat archív toho, jakými způsoby lidé zneviditelňovaní a znevýhodňovaní nacházejí způsoby rezistence. Jaké cesty volí k tomu, aby kulturní narace a imaginace „přepsali*y, „přivlastnili*y“ si a v každodennosti a mezi sebou vytvořili*y novou, plastičtější a inkluzivnější imaginaci skutečného i neskutečného světa. Během společných i individuálních rozhovorů bychom se také chtěli*y dotknout jazyka a toho, jak jazyk spoluutváří naši schopnost vztahovat se ke světu, k sobě samým, i vytvářet „komunity“.

Děkujeme Kateřině Kolářové (dramaturgie), Jonášovi Richterovi (hudba a zvuk), Báře Růžičkové (grafický vizuál) a našim hostům a hostkám: Matějovi Čiperovi, Karolíně Chovancové, Zuzaně Kašparové, Pavle Kovaříkové, anně řičář libánské, Elianovi Poslednímu a Jitce Rudolfovové.

A zde najdete více o těch, kdo se na podcastu podíleli*y:

Matěj Čipera je od mala jsem neslyšící a pracuji jako vedoucí Tichých zpráv pod organizací Tichý svět - chráněná pracoviště. Taky pracujé jako lektor znakového jazyka a neslyšící tlumočník, apod. Jeho koníček je řízení auta, cestování a práce :-). Má rád psy a kočky.

Karolína Chovancová se pohybuje se na elektrickém vozíku, to jí ale nebrání žít naplněný život. Občas se jí prý připlete do cesty nějaká bariéra jako třeba schody nebo úzké dveře. Musí si pak hledat jiné cesty. Má skvělého manžela a malého synka. Žije na vesnici, kde buduje permakulturní sídlo. Chce žít udržitelně. Práci si tvoří sama. Zabývá se koučováním a pomáhá lidem být silnější a spokojenější. Více o ní najdete na: www.permaraj.cz

Zuzana Kašparová je spoluzakladatelkou feministického projektu Vyhonit ďábla a lektorkou. V nedávné době společně s Jakubem Strouhalem vydali podcastovou sérii o mladých a nemocných Postíže. Spolukoordinuje aktivistický projekt pro mladé Akumulátor, učí na UK předmět Interkulturní kompetence, lektoruje SexEd pro Konsent, trénuje tanec a občas někde publikuje nějaký článek. Baví jí se tulit s partnerem, kamarádit se a číst si třeba ve vlaku. Společně s několika lidmi v poslední době pracují na tvorbě crip klubíku, kde se setkávají lidé, kteří už mají dost ableismu. Myslí si, že budoucnost je feministická nebo žádná.

Kateřina Kolářová se dlouhodobě se věnuje studiu společenských imaginací jinakosti a postojům k „postižení“, mechanismům exkluze, feminismu, queer a crip utopiím. Kateřina vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Její novější práce se věnují bio-sociálním rozměrům metabolismu, vztahu jídla a „postižení“ a ekologickým rozměrům trávení. Je mj. autorkou antologie Jinakost ⁠–⁠ postižení ⁠–⁠ kritika: Společenské konstrukce nezpůsobilosti a hendikepu, či monografie Rehabilitative Postsocialism: Disability, Race, Gender, and Sexuality and the Limits of National Belonging.

Pavla Kovaříková je poradkyně, lektorka v tématech života a matka Marty a Míši. Narodila se s vrozeným glaukomem, v dětství měla zbytky zraku, od 15 let je zcela nevidomá. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově, v USA psychologické poradenství. Možná ji budete znát díky jejím úspěchům na paralympiádě v disciplíně v běhu na středních tratích a běžeckého lyžování, nebo díky její výtvarné tvorbě. Pavla se zhruba dvacet let szabývá vedením zážitkových a vzdělávacích programů pro nejrůznější cílové skupiny z řad vidících – kdysi v rámci bývalého Institutu základní rehabilitace zrakově postižených při UK a sdružení Okamžik, nyní pod hlavičkou Rozhledny. Spolupracuje s Asociací rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, Sociálně právní poradnou SONS a Tyfloservisem, o.p.s.

anna řičář libánská (ona/její) je anarcho neurodivergentní feministka a aktivistka, která momentálně dělá doktorát na FF UK na iberoamerikanistice - a to konkrétně na téma reprezentace původního obyvatelstva tzv. Amerik v české populární kultuře a imaginaci v letech 1948 až 1989. Hodně jí taky baví teorie genderu, reflexe kolonialismu a zkoumání různých typů sociální jinakosti. Kromě psaní dizertace se věnuje též dalším akademickým aktivitám, který ji zabírají většinu času. I ve volném času hodně čte, a to tak moc, že s Eljou Plíhalem pořádá pravidelná kolektivní čtení Kruh intersekce. Angažuje se v Mad pride a taky se snaží šířit na sociálních sítích povědomí o sexuální práci. Ráda se obklopuje rostlinami, chodí do galerií a do přírody a (marně) se snaží naučit hrát na syntezátory. Velkou část dne tráví kromě četby taky denním sněním.

Elian Poslední / bude doplněno

Jitka Rudolfová / bude doplněno

Předchozí akce

Past events